Ta nechuť je vůči všem Romům, ačkoliv je zřejmé, že i velkému množství Romů samých je chování jejich části, s nejvyšší pravděpodobností dokonce i menší části, rovněž nepříjemné a nepřijatelné. Tento fakt už společnost nevnímá a každá diskuse je tím poznamenána a dopředu odsouzena k nezdaru. K nezdaru v tom smyslu, že se nehledají cesty a způsoby, jak tento stav odstranit. Nenávist, která je do vínku takových diskusí vždy hned zpočátku vnášena, brání jakýmkoliv racionálním úvahám.
Hanebné zevšeobecňování Pomineme-li toto nepřípustné a hanebné zevšeobecňování, mohli bychom se dohodnout na tom, že nepřátelství a vzájemné akty schválností jsou faktem, který má své příčiny, a jsou zřejmým důsledkem probíhajících společenských jevů.
Dohodněme se na tom, že určitá menší část Romů se chová nepřijatelně a je to odsouzeníhodné pro všechny slušné lidi, včetně té druhé větší části Romů. Současně připusťme, že stejně nepřijatelné, a dokonce i daleko nebezpečnější je chování neonacistů a že nadále jim nebude poskytována podpora, přestože to vypadá, jako že se snaží přijímat roli novodobých ochránců pořádku, což je jen krycí manévr pro jejich nebezpečné rejdy povstávající z nenávisti a násilí.
Jestliže tedy připustíme, že tyhle projevy jsou jen jakousi vzájemnou reakcí a vyúsťují do schválností, které sužují obě strany, pak už jen zbývá zabývat se otázkou, co s tím.
Nemusí být příliš těžké na tuto otázku odpovědět správně, těžší bude, jak dosáhnout kýženého výsledku. Hned z počátku bychom mohli vyloučit cesty, které vedou automaticky k nepřátelství obou skupin. Například pěstování a rozhojňování romských ghett sociálně vyloučených. Ta ghetta jsou škodlivá pro všechny! Pokud radnice přijme tuto cestu, zadělává si do budoucna na nekonečné a neskutečné problémy. Přitom problém neřeší, pouze ho přesunula jinam, kde se domnívá, že bude uklizen navždy. Není většího omylu! Jak prosté, řekli byste. Většina lidí však takovému starostovi bude tleskat, protože zasolil Romům a to konvenuje jejich nenávisti, kterou jasně dokládají statistiky. Starosta dal průchod obecnému názoru, za který získá další potřebné hlasy v příštích volbách. Všichni si vybrali tu nejhorší možnou cestu.
Nepropustné bariéry Tohle všechno věrně zdokumentovala poslední debata v pořadu České televize Máte slovo Michaely Jílkové. Byl jsem účastníkem té debaty a dal jsem se unést hněvem nad jednostranností zasílaných příspěvků plných nenávisti, aniž přinášely jediný racionální návrh. Jen privilegia Romů, zneužívání sociálních dávek. Viděl jsem sebejistotu rovněž přítomné senátorky a starostky jednoho ostravského obvodu, paní Liany Janáčkové, která je přesvědčena o tom, že koná dobře, když Romy stěhuje na jedno místo. Slyšel jsem vysokoškolského studenta politologie, který podlehl obecným stížnostem, aniž se zamýšlel, jaké cesty volit k jejich odstranění. To mne zasáhlo nejvíce, protože od mladých lidí bych čekal přístup racionální, protože oni ho budou realizovat.
Tím se dostávám k položení zásadní otázky: jak je možné, že i mladá nezatížená generace tak snadno podléhá obecným, primitivním soudům, aniž se zabývá otázkou co s tím, aniž zkoumá historické okolnosti a příčiny takových jevů, aniž zkoumá společenské a jiné příčiny a jejich důsledky.
Napadá mne jediná možnost: panují zde stále, a to už po staletí, neprostupné bariéry mezi dvěma etniky, jejich vzájemná neznalost a neochota tyto bariéry bourat. Romové nepustí nikoho mezi sebe, nazval jsem to „kruhovou obranou“. Tu potřebovali po staletí, aby přežili. Češi zase naopak nepustí nikoho z Romů mezi sebe, často ani ty, kteří již tuto kruhovou obranu opustili.
Tady je cesta, cesta dlouhá. Podmínky k jejímu prosazení musí vytvářet ten, kdo má sílu, prostředky, finance a moc. To je majoritní společnost a její instituce. To není žádné privilegium poskytované Romům nebo snad diskriminace většiny. To slouží celé společnosti, nejen Romům. Romové musí ovšem participovat na tomto procesu. Musí vyjít z kruhové obrany a ze všeho, co je její součástí. Je nejvyšší čas. Co o tom soudí naši politici, kteří se právě ujímají vesla?
***
Jak je možné, že i mladá nezatížená generace tak snadno podléhá obecným, primitivním soudům, aniž se zabývá otázkou, co s tím?
O autorovi| KAREL HOLOMEK, předseda Společenství Romů na Moravě
