BERLÍN Před více než 60 lety prožívaly nejtěžší období svého života. Byly teprve v pubertě, ale smrt číhala všude kolem. Ty, které ještě žijí, se včera dočkaly mimořádné pocty. V sídle německého parlamentu byla slavnostně zahájena výstava věnovaná právě jim: Dívkám z pokoje číslo 28 koncentračního tábora v Terezíně.
„O tom, že budeme jednou v berlínském Spolkovém sněmu a uvidíme tolik lidí, kteří mají zájem o nás něco vědět, jsme nikdy ani nesnily,“ uvedla Ela Weissbergerová, ročník 1930. Výstavu osobně otevřel předseda Spolkového sněmu, dolní komory německého parlamentu, Norbert Lammert.
Expozice přibližuje strasti, ale také drobné radosti všedního dne terezínských dívek. Potají se učily, hrály si, zpívaly, dostaly příležitost nastudovat dětskou operu Brundibár od židovského skladatele Hanse Krásy, a dokonce slavily židovské svátky. Měly i svou vlastní hymnu i vlajku a svůj parlament: Vychovatelky byly ministryněmi a děvčata „zákonodárkyněmi“. Dívky však také psaly básně, vedly si deníky, malovaly a psaly dopisy.
Obyvatelkám dívčího domova L410 bylo v letech 1942 až 1944 mezi 12 a 14 lety. Na 30 metrech čtverečních se najednou tísnilo 30 mladičkých vězeňkyň z Protektorátu Čechy a Morava, celkově pokojem prošlo na 70 děvčat.
„Hodně z nás bylo přesvědčeno, že když už jsme zůstaly naživu a přežily jsme to, musíme tu vzpomínku držet na živu, ale na druhé straně si zřídit nový život, který by byl tak dobrý a normální, jak jen možno,“ řekla v Izraeli žijící Hana Droriová, rozená Pollaková, jíž holokaust vzal oba rodiče a dalších 30 příbuzných.
Výstava potrvá do 15. února. Je jen jednou z podobných akcí, které se v Berlíně pořádají v souvislosti s Mezinárodním dnem vzpomínky na oběti holokaustu, jenž připadá na neděli. Zítra se uskuteční slavnostní zasedání Spolkového sněmu ke Dni holokaustu. Hlavním hostem bude, ze zdravotních důvodů v nepřítomnosti, poslední německy píšící pražská spisovatelka Lenka Reinerová.
