130 let

DOPISY REDAKCI

Česko

Že se s komunisty nemluví, zůstává snem

Ad LN 15. 12.: Švejnar vyzval Klause

Četl jsem si v článku pana Petra Nováčka o počtech prezidentských volitelů, propočítával různé kombinace a asi jsem zdříml. Měl jsem sen.

V tom snu vystoupila žena (chlap by to nejspíš nedokázal) a řekla: „Chci být českou prezidentkou a budu o tom mluvit se 252 nekomunistickými voliteli. S komunisty se nemluví. Jejich ideologie je beztak postavena zákonem na roveň nacistické a spolu s ní je zakázána. Stačí mi přesvědčit 56 procent z těch 252, a to se mi myslím podaří.“

A její vize byla strhující, argumenty logické a řeč jasná jak letní nebe. A ti volitelé, kteří měli hlavy a svědomí, je začali používat, a někteří dokonce odvolávali své podpisy pod dávno předem sepsanými závazky komu dát jednotně hlas.

A pak jsem se probudil. Vladimír Čepelák, Praha

Co bych (si) přál v následujícím roce

Ad LN 28. 12.: Bilance 2007: Čo to bolo, to bolo

Ať ubude v roce osm / politických kaus / ať je zvolen ten nejlepší / anti nebo Klaus / a také ať v příštím roce / již přestanou sázky / o kolik si zase dírek / utáhneme pásky.

Bořivoj Sedlák, Žďár nad Sázavou

Čistému vše čisté

Ad LN 21. 12.: Brožová osočila Pospíšila kvůli udělené pokutě

Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová se svého času úspěšně ubránila svému odvolání z funkce. Argumentovala tím, že své povinnosti řádně plní a za takových okolností se přece z funkce neodvolává. Ústava sice nemluví o tom, za jakých okolností prezident smí, či nesmí soudce odvolat, toto právo mu ale bez výhrady dává. Ústavní soud nicméně odvolání Brožové zrušil a funkci jí vrátil.

Nyní ministr spravedlnosti Pospíšil neudělal nic víc, ale ani méně, než že Brožovou, v souladu se svými právy a povinnostmi, předvolal před kárný soudní senát, aby obhájila deficit v rozpočtu Nejvyššího soudu ve výši 40 milionů korun.

Je úsměvné, že už samo předvolání Brožová chápe jako ministrovu podjatost. Částka 40 milionů není malá, pro tento závazek vůči státu se mnozí musí zdržovat daleko za hranicemi schengenského prostoru, nemluvě už o prostém občanu, dlužnému tři stovky na odpadném, kterého nikdo ani nezve k vysvětlení, pouze mu magistrát stroze oznamuje, že jestliže částka nebude do čtrnácti dní uhrazena, pak tu máš, čerte, kropáč.

Fascinuje mě, jak předsedkyně Nejvyššího soudu používá ke své obhajobě argumenty, kterým by se i přestupková komise vysmála. Iva Brožová v zásadě říká: „Však tamti taky neplatí, a nic se jim nestane.“ Vážená paní Brožová, nezlobte se na mě, ale podobnou argumentaci bych si nedovolil uplatnit ani vůči revizorovi MHD.

Iva Brožová se před Klausovým odvoláním ze své funkce dovolávala své čistoty. Pak ministr Pospíšil, zcela v souladu se svými právy a povinnostmi, nežádá nic víc a nic méně než to, aby svou deklarovanou čistotu doložila.

Jistě, ministr může přimhouřit oko, ale také jej nemůže nikdo vinit z podjatosti, pokud chce vysvětlení v souladu se svými právy.

To by byl přece Kocourkov, kde bylo všechno „tak nějak“, a ten už jsme tady přece dosyta osm minulých let měli.

Petr Záhumenský, Olomouc

Vraťme zpět i Radeckého!

Ad LN 20. 12.: Na Staromák se vejdou Hus i mariánský sloup

V souvislosti s diskusí o obnovení či neobnovení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí bych si dovolil připojit ještě jeden námět. Měli bychom totiž také obnovit pomník maršála rakouské armády a jednoho z našich nejslavnějších vojevůdců Josefa Václava Radeckého z Radče.

Potkal ho podobný osud jako mariánský sloup. Po vzniku nové republiky se prostě nehodil do krámu. Přitom Radecký (1766–1858) byl jedním z nejslavnějších velitelů v celé historii monarchie. Slavným se stalo jeho působení v „bitvě národů“ u Lipska (1813), ale především potlačení italských povstání v neklidných létech 1848–1849.

Nestalo se mnoha Čechům, že by po jejich smrti císař František Josef I. jen těžko skrýval smutek. A tak vraťme jeho sochu na Malostranské náměstí!

Lukáš Kopecký, Klatovy, luky.keram@seznam.cz

J. Korczak byl židovský pediatr a pedagog

Ad LN 7. 12.: Diktaturu posuzujme z hlediska obětí

Jakub Florian se řádně zmýlil, když napsal, že Janusz Korczak byl polský „kněz a pedagog“ a byl prý „Janem Pavlem II. svatořečen“. Korczak, vlastním jménem Henryk Goldszmit, byl židovský pediatr a pedagog, který skutečně šel s dětmi, které vychovával, na smrt, ale papežové, jak známo, Židy nesvatořečí. Pan Florian si Korczaka zřejmě spletl s katolickým knězem Maximilianem Kolbem, umučeným v Osvětimi a svatořečeným v roce 1982.

Petr Brod, p.brod@hotmail.com Upozornění V pondělním, silvestrovském vydání Lidových novin čtěte rubriku Horizont. Otiskneme v ní dopisy redakci, které čtenáře v uplynulém roce nejvíce zaujaly.

Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy

  • Vybrali jsme pro Vás