Ad LN 16. 5.: Žádná vláda nebyla zlobbovaná tak jako vláda Mirka Topolánka
V rozhovoru uveřejněném v sobotu 16. května vaši redaktoři Daniel Kaiser a Martin Weiss ve své otázce prezidentu republiky Václavu Klausovi, proč se nerozloučil s vládou Mirka Topolánka, uvedli, že „… je to podobné konci vaší druhé vlády v roce 1997, kdy se prezident Havel s vaší vládou taky nerozloučil“. Není to pravda. Jak je možno ověřit, jel jsem na zasedání odstupující vlády a 17. prosince 1997 na zámku v Kolodějích se s ní rozloučil a poděkoval jí za její práci.
Václav Havel
Nekalme vodu
Ad LN 12. 5.: Přispěl k prodloužení komunismu
1. Pokud ukrajinský novinář žijící v Praze hodlá kritizovat českého kolegu narozeného a žijícího v Praze, měl by rozumět česky. Kromě zkratky v titulku – který je sice v každých novinách na světě spíše dílem editora než autora článku, jenž však, marná sláva, má za něj odpovědnost před čtenářem – jsem za prvé hned v následující první větě psal o básníkovi Jevgeniji Jevtušenkovi nikoliv jako o ruském buřiči, ale o sovětském buřiči „v mezích zákona“ (LN 4. 5.). Což v české konotaci, i když někdo nezná přímo Haškovu Stranu mírného pokroku v mezích zákona, navozuje představu konformismu až kolaborace. Za druhé, v článku jsem několikrát zmínil dvojlomnost Jevtušenkových občanských postojů a jejich reflexe v jeho díle, ale nebylo to hlavním tématem. Hlavně jsem psal o tom, jak od stalinského jedu stále se neoprostivší českoslovenští komunisté se na jaře anno Domini 1989 nedokázali konformovat s gorbačovovskou přestavbou.
2. Mykola Shatylov označuje Jevtušenka a další tehdejší sovětské básníky jako ty, kdož „v nejvyšší míře přispěli k dezorientaci sovětské inteligence a k prodloužení komunismu“. Nejsem přesvědčen, že životnost komunistického režimu byla nějak výrazněji ovlivňována názory a stanovisky inteligence. Domnívám se, že vznik, vývoj a rozpad komunistických totalit v Evropě je mnohem složitějším konglomerátem fenoménů a aspektů, od sociálních až po sociopsychologické, a samozřejmě i pragmatických, mocenských a geopolitických zájmů. Koneckonců, taková je i naše ruská, ukrajinská i česká současnost.
3. Jevtušenkovo v básni vyslovené přání, aby mu na náhrobní kamen napsali „Ruský spisovatel. Rozdrcen ruskými tanky v Praze“ podle Shatylova (Šatylova?) „nic neznamená“. Odváží se však totéž říci o Jevtušenkově básni Babij Jar? V ní arodovaný komsomolský básník v jedenašedesátém atakoval latentní antisemitismus sovětského režimu a připomněl jeho nezájem o masové vyvraždění více než třiceti tisíc Židů na okraji Kyjeva na místě Babij Jar v prvních měsících druhé světové války. Arodovaný komsomolský básník tehdy psal: „Na Babij Jar se pomník nevešel./ Ni hrubý kámen co náhrobek,/ bohužel./ Dnes jsem stár léty,/ jak židovský lid,/ jsem jeden z nich,/ jsem Žid.“ Také to nic neznamenalo? Mimochodem, alespoň skromný pomník židovským obětem v Babím Jaru mohl být vztyčen až po rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatné Ukrajinské republiky.
Vladimír Bystrov, publicista
O opětovné jmenování soudcem ÚS jsem nestál
Ad LN 16. 5.: Žádná vláda nebyla zlobbovaná tak...
V rozhovoru LN s prezidentem republiky prohlásil Václav Klaus, že: „... pan Klokočka, Cepl a další jsou smutni z toho, že já jsem je znovu nenominoval k Ústavnímu soudu, kde prosazovali jeden extrémní názor na ústavní právo. Tím pádem cokoli já dělám, oni kritizují. Myslím, že tito pánové se zásadním způsobem mýlí.“ Na otázku, zda se mýlí ve výkladu ústavy, odpověděl: „Ano.“ K tomu pokládám za potřebné učinit toto sdělení:
Připouštím, že takovému expertovi na ústavní právo, jako je pan prezident, se může jevit názor obyčejného profesora ústavního práva a soudce Ústavního soudu jako extrémní, neboť naše názory zřejmě extrémně odlišné jsou. Zřejmě se také oba lišíme v názoru, kdo se mýlí ve výkladu ústavy. Toto vše lze stále ještě vyslechnout, i když je to opravdu, ale opravdu úsměvné. Co však není vůbec úsměvné, je tvrzení pana prezidenta, že má kritika pramení – jak říká – ze smutku z toho, že mne nenominoval pro druhé funkční období do Ústavního soudu. Toto tvrzení je prostě jen vědomá, opakovaná a veřejně vyvrácená lež, která je o to horší, že se mi snaží podsunout nízké pohnutky. Hovořím o lži vědomé proto, že je obecně známo, že jsem již od vzniku Ústavního soudu prosazoval ve svých návrzích i publikacích, aby soudci Ústavního soudu byli nominováni pouze na jediné funkční období, protože vidina opětovného jmenování posiluje nebezpečí korupce a příliš vstřícného chování vůči zřizovateli. Proto je samozřejmé, že jsem se ani po skončení svého funkčního období vůbec neucházel o nové jmenování.
Vladimír Klokočka, bývalý ústavní soudce
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
