Ad LN 27. 11.: Postarejte se o to, aby u vás nevznikly... velké muslimské menšiny
Dovolil bych si dvě poznámky k rozhovoru s panem Thilem Sarrazinem. K tezím pana Sarrazina lze mít různé názory, z mého hlediska je však nepřiměřené nazývat jej „disidentem“. Tento výraz navozuje zavádějícím způsobem dojem, že by v Německu byli lidé jiných názorů utiskováni.
Tím by se pan Sarrazin dostal do blízkosti osobností, jako je Václav Havel nebo Andrej Sacharov. Zkušenost pana Sarrazina je však přesně opačná: jeho knize se dostalo velké, i když kontroverzní pozornosti, a vyvolala živou veřejnou diskusi, která je možná pouze v tolerantní, světu otevřené zemi. Pan Sarrazin ostatně říká i v samotném rozhovoru, že se jeho knížka dál dobře prodává a velké noviny s ním dělají rozhovory. O disidentovi proto nemůže být řeč.
Kromě toho není korektní tvrdit, že knihou pana Sarrazina začíná debata o správné přistěhovalecké politice. Tato debata se v Německu vede již dlouhou dobu. Je však vedena s cílem zlepšit integraci lidí do společnosti například výukou němčiny pro všechny nově příchozí. Dr. Ulrich Ernst, rada pro tisk a politiku, Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze Vyjádření autora rozhovoru Myslím, že s výrazem „disident“ můžeme dvacet let od konce komunistického režimu zacházet už trochu volněji.
Panu Sarrazinovi jistě nehrozí vězení, nicméně fakt je, že na otevřený nátlak ústavních činitelů přišel o práci. A pokud by otevřená diskuse o začleňování přistěhovalců v Německu probíhala už tak dlouho, kde se asi vzala ta obří poptávka po Sarrazinově knize?
Daniel Kaiser
Skromné vesnické přání
Ad LN 30. 11.: Aféra s WikiLeaks; Tajné depeše pronesl jako cédéčko od Lady Gaga
Když tak jdu kolem trnáveckého rybníčka a přemýšlím o nejnovější aféře, tak by se mi líbilo, kdybychom i my dobrovolně a bez mučení odtajnili svoji diplomatickou korespondenci. Potom bychom hrdě ukázali celému světu, jak morálně Američany po všech stránkách převyšujeme. Všichni by nám zatleskali za to, že se před nikým neklaníme a mluvíme všude stejně: v Damašku, Paříži i Washingtonu.
Neujišťujeme Araby o tradičním přátelství až za hrob, abychom na ně donášeli za oceánem.
Nezpíváme před Američany písničku, že Česká republika podporuje vstup Turecka do Evropské unie, a potom nemrkáme spiklenecky na Sarkozyho, že přece každý ví, že u nás máme rádi muslimy jako osinu v zadku.
Docela rád bych byl na naše diplomaty hrdý jako na rytíře pravdy, dodávalo by mi to lepší pocit než kritizovat zpoza rohu estetickou úroveň amerických depeší.
Miloš Hübner, Trnávka
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
