Hezký článek na tohle téma:
Pomáhejme potřebným, ale hlavně pomáhejme tam, kde to má smysl a kam dohlédneme. To je většinou nedaleko od nás. Dříve než pošleme peníze na konto nějaké organizace, která jich část přepošle do zahraničí, podívejme se, jak žijí naši sousedé, jak žijí lidé v našem domě, v naší vesnici, v našem městě. Rozhlížejme se kolem sebe. Žijme více v realitě skutečné, než v realitě televizní. Dělejme věci, o kterých jsme přesvědčeni, že mají smysl, ne jen ty, kterým je tleskáno.http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=r9NXTOXfWaLA
Čím dál tím víc se začínám za naši vrchnost stydět. Lidé by pomáhat chtěli, vláda jim to neumožňuje.
Co se stalo je hrozné. Napadá mně, jak by vypadala situace po zemětřesení u nás. Praha by byla v troskách, 100 000 lidí zavalených v sutinách, nic by nefungovalo. Voda by netekla, telefony nešly, plyn nefungoval, elektrika žádná. Silnice rozbité. A teď si to český človíčku představ, kdo by se vůbec o tebe v takové situaci staral. Poslanci by houfně Prahu opustili do svých milionových domků kolem Prahy a blízkého okolí, vláda by se stáhla do strategického místa, kde se dá vařit kafe a teče voda, magistrát by se vylidnil, mrtvý by zůstali a živý se rozjeli ke svým příbuzným. Velitel magistrátu by jediný bezúhoně přežil v Antarktidě. Ti co mají na starost v době míru katastrofický scénář, by koukali, jak by na situacï nejvíc vydělali a když by nebyly hotové peníze, tak by kradli to málo, co by sem tam někdo poslal jako první pomoc. Praotec Čech věděl, proč zůstal na svém pochodu v místě seismického klidu.