Ne všechno, co se najde v některém z dostupných zvukových archivů, musí být nutně unikátní nebo zajímavé i po letech. Nahrávky s Janem Werichem jsou ovšem zajímavé vždycky. Pochopitelně především pro jeho neotřelý herecký projev, jde-li o interpretaci nějaké postavy nebo četbu. Také proto, že kolem Jana Wericha se vždycky najde nějaká podrobnost, která osvětlí obecnou dobovou situaci. Jak známo, mnoho let nesměl být vidět, a tedy nemohl pracovat v televizi nebo ve filmu. Spříznění dramaturgové nebo režiséři se mu alespoň snažili vyjít vstříc třeba v nahrávacích studiích nebo v rozhlase. Právě z té doby pocházejí vcelku kuriózní záznamy Werichova projevu.
Někdy jde o jeho osobní zamyšlení na nejrůznější témata, někdy interpretuje cosi ze světové literatury, někdy čte komentář k filmu a někdy – a to bývá opravdová rarita – si pohrává s texty reklamními.
Známé jsou kulinářské perly, totiž relace propagující margarín pod sloganem „Sana – rodná sestra másla“, nad kterými se dobře bavili s kolegou Miroslavem Horníčkem, s redaktorem a autorem těch vtipných receptů Františkem Nepilem a nakonec určitě tehdy i dnes po letech také s posluchači.
Černošský Pán Bůh z výzkumného ústavu Nově zkompilované album nazvané Jan Werich – Delikatesy s podtitulem Humorné historky z let padesátých a šedesátých vydal nyní Supraphon. Přináší další, ne zcela známé kamínky do mozaiky werichovských nahrávek. Producentka desky Naďa Dvorská je shromáždila s Ondřejem Suchým částečně z rozhlasového archivu, přesněji čtyři kousky z kdysi velmi populárních pořadů Jiřího Suchého Gramotingltangl, a částečně (tři perličky) z privátního archivu Ondřeje Suchého. Najdeme na něm tedy krátké Werichovy úvahy-glosy O srandě, O židli, O prvním psu Thordovi a také překvapivé silvestrovské podání dvojverší F. L. Čelakovského Blázni byli, kordy měli; dále pojednání O štice chycené na pstruha, zvukovou stopu kresleného reklamního filmu Moje žena Penelopa, jenž za onoho času s využitím Homérovy Odyssey propagoval cestovní vkladní knížky. Filmeček z roku 1955 režíroval Eduard Hoffmann. Vrcholem alba je úvodní kapitola z knihy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti v roztomilé Werichově interpretaci. Byla nalezena náhodou na jedné staré půdě.
Ondřej Suchý v bookletu k albu přiznává, že původ některých nahrávek dlouho nemohl identifikovat. „Nejčastěji se ke mně v minulosti dostávaly v podobě audiokazet, které mi posílali posluchači rozhlasového pořadu Padesátník, vysílaného v letech 1992–2009, aniž by mi byli ovšem schopni napsat, kdy a kde k nahrávce přišli. To je případ Werichova vyprávění O štice chycené na pstruha. Tu a tam se ovšem přece jen vyskytl posluchač, který mi dokázal napsat víc.“ Díky tomu se Suchý o Werichově četbě úvodní kapitoly z knihy Roarka Bradforda Černošský Pán Bůh a páni Izraeliti dozvěděl, že ji po roce 1958 natočil ing. Jiří Mentlík v Referenční laboratoři pro záznamové materiály Výzkumného ústavu zvukové, obrazové a reprodukční techniky.
Už z téhle historky je zřejmé, že to Jan Werich a jeho režiséři v letech normalizace neměli lehké. Naštěstí se nedali odradit, a tak se dnes můžeme z vykopaných pokladů, byť to byly jen drobečky odpadlé od někdejších hostin, těšit.
Jan Werich: Delikatesy
CD, Supraphon 2010
