Umění valašského tvůrce ocenil na podzim i ministr kultury udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel. „Je to krásná práce. Každý den děláte něco jiného. Nakonec do nástroje vložíte strojek a s určitým napětím očekáváte, jak se to ozve, jakou to bude mít barvu tónu. Nejtěžší u každého nástroje je totiž přinutit ho, aby hrál tak, jak má,“ míní Číp. Na dudy také sám hraje. Zjistil prý, že bez toho, aby to uměl, nástroj nikdy nedokáže postavit. Své první dudy zhotovil v polovině 80. let. Postupem času se klientela začala rozšiřovat, a valašský tvůrce si tak mohl zařídit živnost. Nástroje ze Zubří neslouží jen tuzemským hudebníkům, nýbrž také krajanům působícím v zahraničí. Mnohdy jsou přitom s těmito zakázkami spojeny zajímavé příběhy. „Na konci 19. století se na Nový Zéland odstěhovala celá vesnice ze Šumavy. Za sto let zahlodal zub času na nástrojích, které si tehdy vzali s sebou. Neuvěřitelnou shodou okolností se nějak dostali ještě před rokem 1989 ke mně. Ředitel tehdejších aerolinií k nám nástroje propašoval, já jsem je opravil a pak je odvezli zpátky ke krajanům,“ líčí s úsměvem Číp.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
