LONDÝN Britské tajné služby se tento týden rozhodly prolomit další velké tabu. Ještě začátkem 90. let veřejnost nevěděla, jestli skutečně existují. Dnes už zná i konkrétního člověka, který jim šéfuje.
Existenci domácí kontrarozvědky MI5 a zahraniční špionážní služby MI6 (kterou proslavil filmový James Bond) oficiálně potvrdil až John Major v roce 1992. Dalších dlouhých sedmnáct let trvalo, než se veřejnosti ukázal úřadující šéf jedné ze zmiňovaných zpravodajských služeb. Primát připadl Jonathanu Evansovi, který stojí v čele kontrarozvědky MI5.
Evans si ve středu pozval do své kanceláře novináře, aby jim řekl, že riziko teroristického útoku na Británii trvá, ve srovnání s uplynulými lety je však čím dál nižší. Chválil při tom práci svých agentů (doslova řekl, že se jim podařilo v zárodku zneškodnit tolik připravovaných akcí, že teroristy „otrávili“). Média však mnohem víc než úspěchy MI5 rozebírala samotný fakt, že Evans vystoupil z anonymity. Znamená to jediné, napsal například v komentáři deník The Times, britské tajné služby si víc než kdy jindy uvědomují, že potřebují být vidět. Samozřejmě jen do určité míry...
Sto let tajností
Nicméně veřejnost se nejspíš brzy dozví i něco z historie obou rozvědek - povolily totiž vybraným historikům vstup do svých archivů, aby mohli zmapovat výsledky jejich letitého snažení (MI5 letos v říjnu oslaví sté výročí založení, historik Christopher Andrew chystá při té příležitosti vydat její oficiální „dějiny“). Těžko ovšem říct, jestli se veřejnost dočká podobně šokujících odhalení jako v případě americké CIA, jejíž „přehmaty“ zdokumentoval v cenami ověnčené knize novinář Tim Weiner (Legacy of Ashes). I on měl přístup do archivu, vedle klasických složek měl však k dispozici i dodatečně odtajněné dokumenty, které se nikdy neměly dostat do tak zvaně nepovolaných rukou. Důležité je, že se daňoví poplatníci dozvědí vůbec něco, podotýkají média. Obě rozvědky (podobně jako americká CIA) totiž po léta pečlivě tajily všechny své akce -oficiálně proto, aby neohrozily „akce budoucí“.
Jiná doba, jiný nepřítel
Něco přece jen už v minulosti na veřejnost prosáklo - třeba ve slavná knize Lovec špionů někdejšího zástupce šéfa MI5 Petera Wrighta, která vyšla v roce 1985. Vláda se tehdy Wrighta pokusila umlčet, ale skončilo to fiaskem. Právě tehdy se „tajní“ rozhodli vystoupit aspoň napůl z anonymity. S koncem studené války se pak změnil „nepřítel“. Agenty komunistických rozvědek, kteří sváděli s britskými špiony boj v jakési jiné realitě, vystřídali teroristé. A ti představují mnohem konkrétnější hrozbu, s kterou se rozvědka - jak ostatně sama přiznává - dokáže spolehlivě vypořádat jen s pomocí veřejnosti. K tomu je ovšem zapotřebí, aby nabrala v očích lidí konkrétní rysy. „Jak jim mají lidé volat, když o nich pořádně nic nevědí? Znají jen mýty a ty jim nahánějí hrůzu,“ konstatoval list The Times. Deník The Guardian pak přidává ještě jeden, mnohem pragmatičtější důvod, proč se britské tajné služby rozhodly definitivně vystoupit „ze stínu“. „V dobách, kdy se škrtá v rozpočtu, je potřeba, aby rozvědky -stejně jako další vládní instituce -obhájily smysluplnost své existence. A to nemohou bez toho, aniž by odhalily aspoň něco ze svých tajemství,“ napsal The Guardian.
Šéf britské MI5
Jonathan Evans (50) stojí v čele kontrarozvědky druhým rokem. Do MI5 vstoupil v roce 1980, od konce 90. let se specializoval na Al Kajdu. MI5 byla založena v roce 1909 a zaměstnává 3000 lidí.
