Představa, že jednou budeme stát v čele 27 států sdružených v Evropské unii a pořádat největší filmový festival o lidských právech v Evropě, by z mé tehdejší perspektivy vypadala naprosto bláznivě.
Revoluce roku 1989 nám ale dala možnost znovu aktivně psát evropské dějiny a nebýt jen jejich obětí, která zůstane stát kdesi na okraji. Symbolicky dvacet let po pádu komunistické totality se nyní v roli předsednické země můžeme podílet na řešení složitých otázek, které před Evropu i zbytek světa staví globální ekonomická krize.
Musíme přitom umět přijímat odpovědnost nejen za ostatní členy evropského „klubu“, ale i za ty, kteří zatím zůstali za jeho branami či jsou s ním propojeni složitými vazbami globálního světa.
Důsledky turbulencí na finančních trzích, které se nemilosrdně přelévají z jedné země do druhé, i nepřehledné machinace s nepostradatelnými surovinami jako jsou plyn a ropa, nám během posledních měsíců znovu jasně připomněly, že svět, ve kterém dnes žijeme, je opravdu jen jeden svět.
Bída, nesvoboda a utrpení v jedné části světa nesmí narážet na lhostejnost v části druhé. Dobře k tomu mohou posloužit právě tři tematické okruhy letošního festivalu odrážející tři priority předsednictví - ekonomika, energetika a Evropa ve světě.
Bude jedině dobře, když se podaří prostřednictvím filmů rozproudit debatu o konkrétních tématech, kterými se naše předsednictví zabývá.
Předsednictví jsme spojili se symbolickým mottem „Evropa bez bariér“. Znamená to mimo jiné, že usilujeme o Evropu otevřenou světu, Evropu bez předsudků a bariér v myslích lidí, Evropu, která se nebojí kritické debaty a tvrdého pohledu do reality jiných zemí, národů či komunit.
Doufám, že právě k takovému otevírání očí a myslí letošní festival Jeden svět přispěje.
O autorovi| Alexandr Vondra, vicepremiér pro evropské záležitosti
