130 let

„Extrémnímu baletu“ scházelo sjednocující téma

Česko

Balet Národního divadla uvedl na závěr sezony balet Extrém složený ze tří choreografií. Název vychází z titulu dvou choreografií Petra Zusky, mezi něž je vložen opus Jiřího Kyliána.

V prvním baletu Little Extreme mísí Zuska vyhraněné hudební žánry - hip hop s relaxační hudbou. Hudební projev černých raperů je nemilosrdný svou dynamikou, strohostí a monotematickým rytmem, jehož tepu podléhá šest tanečníků. V šedých kostýmech působí jako vojáci, jenom manžety košil mají sytě červené. Usedají na plastové kostky, které se stávají jejich „těžkým údělem“, který nesou na svých bedrech. Stereotyp a dril narušují tanečnice, které muže provokují, Chvílemi jsou všichni obměkčeni muchláním červeného plyšového medvídka připomínajícího dětství a nevinnost. Tu však oni již dávno ztratili - proto v závěru pokládají muži hlavu na kostku jako na popravčí kámen, přikládají pistoli k hlavě a stisknou spoušť... Choreografie je fyzicky náročná, jede v hektickém tempu i při meditativních proslovech. Ve variacích Zuska využívá osvědčené tvarování z dřívějších kompozic okořeněné o hiphopové vibrace. Do úporně intelektuálního hledání se pak pustil v závěrečném baletu A Little Touch Of The Last Extreme. Zde se však zaplétá do fabulací o životě a smrti, stáří a mládí. Výsledkem je zoufalé hemžení postav, pestrý hudební záběr od Arvö Pärta po Michaela Jacksona dochucuje roztodivnou mixáž. Malý dotek posledního extrému, jak zní překlad baletu, neobhájí ani dobře míněné spekulace v programu. Hledat dramaturgickou celistvost večera je také téměř nemožné, neboť Last Touch (Poslední dotek) Jiřího Kyliána přichází z jiného světa a překvapuje důsledně zpomaleným pohybem. Kylián tu pracuje s mnoha detaily, aby vystihl vnitřní rozpoložení šesti postav - ať je to touha po milostném spojení, zoufalost utápěná v alkoholu, nebo naopak nesnesitelná lehkost bytí. Kompozice se odehrává v táhlém tempu; před divákem ožívá černobílá fotografie, evokující atmosférou „starých dobrých časů“. Tanečníci se v dobových kostýmech pohybují na bílé draperii a v závěru ji spolu s nábytkem stahují na forbínu, jako by dokončili pomyslnou poslední úpravu před fotografováním. Last Touch probouzí vnímání a zachycuje sílu okamžiku.

HODNOCENÍ LN ***** Extrém

Choreografie: Petr Zuska a Jiří Kylián.

Národní divadlo, premiéra 18. 6.

Autor: