Americký režisér Spike Jonzeho se proslavil jako autor velmi osobitých snímků V kůži Johna Malkoviche a Adaptace, které vytvořil ve spolupráci se scenáristickou hvězdou Charliem Kaufmanem. Pro svůj první celovečerní film, který natočil už bez Kaufmana, sáhl po docela překvapivé látce – slavné dětské obrázkové knize Tam, kde žijí divočiny Maurice Sendaka. Na scénáři spolupracoval se známým spisovatelem mladší generace Davem Eggersem. Filmaři na svět Sendakových fantaskních obrázků, které se propojily s představivostí několika generací dětí ve Státech i Evropě, organicky naroubovali příběh Maxe Recordse, chlapce, kterého opustil otec, naštve se na mámu a unikne do fantastického světa obývaného obludami – někdy přátelskými, jindy hrozivými. Jonzeovi se ve snímku podařilo zprostředkovat impulzivnost a anarchičnost dětství, jeho film je zároveň ale prodchnut i steskem po něm, osobnost dospělého a trochu smutnícího autora je v něm nenápadně přítomná.
Výtvarné řešení snímku je originální a funkční, zároveň ale respektuje předlohu. Jonzeho snímek může oslovit dětského i dospělého diváka, aniž by se přitom uchyloval k tradičnímu postupu „jeden fórek pro malé, jeden fórek pro velké“.
Český distributor pro film zvolil název vskutku monstrózní, nenechme se odradit.
Max a maxipříšerky (USA, 2009)
