Neděle 14. července 2024, svátek má Karolína
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Filmy tvoří paměť a identitu národa

Česko

Dokument zažívá boom. Potvrdil to i Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Jihlavě

Včera skončil letošní ročník Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava. Jeho ředitelem je Marek Hovorka, který jej v roce 1997 spoluzaložil.

* LN Jak se festival za dvanáct ročníků vyvíjel a proměňoval?

Rozšiřuje se a rozčleňuje podle toho, jak by mohl ještě posloužit divákům i filmařům. Je jen dobře, že ten vývoj je přirozený, a ne naopak, kdybychom přišli s hotovým konceptem, a pak byli překvapení, že tu o něj není zájem.

* LN Jak se tedy váš koncept postupně členil?

Například v roce 2001 se sekce Česká radost změnila v soutěžní a poprvé proběhlo East European Forum, tehdy ještě jako Burza námětů. To byl velký krok: v té době se podobné akce v Evropě většinou konaly mimo festivaly dokumentů, dnes už je to běžná praxe. O dva roky později jsme otevřeli soutěž pro filmy ze střední Evropy. Na to v roce 2004 navázal trh East Silver, který produkci ze střední a východní Evropy zpřehledňuje. Vybudovali jsme portál Doc-air pro distribuci dokumentů po internetu. Letos jsme založili Dokumentární alianci, což je spojení pěti evropských dokumentárních festivalů, které se specializují na autorské dokumenty.

* LN Jak byste vymezil autorský dokument?

Ta definice naštěstí musí být co nejvolnější, protože ji každý další autorský dokument může přepsat. Pro mě je to film, jenž má svůj rukopis a u něhož není primárně důležité jeho téma, nýbrž i to, jak je natočen, kdo je jeho autorem. Když si otevřete knihu od Kafky a přečtete si pár odstavců, poznáte, že to musí být Kafka. Autorství je ale především postoj ke světu, způsob, jakým ho režisér nahlíží. Když někdo natočí dvacet filmů, bývá jeho rukopis daleko rozpoznatelnější než na začátku. Filmy debutantů jsou zase velmi svobodné a svoboda je pro autorskou tvorbu nesmírně důležitá.

* LN Co autorské dokumenty nabízejí divákovi?

Ránu do hlavy. Ale může to být ta nejveselejší rána, jakou si umíte představit. Ústřední zvolání našeho festivalu „Myslet filmem!“ je někdy redukováno jen na intelektuální filmy, to je nepochopení. Každý film by měl diváka změnit. Ukázat mu to podstatné, ale zároveň mu nechat prostor, netlačit ho do kouta.

* LN Mají jiné druhy dokumentů taky své přehlídky?

Určitě. Vedle autorského filmu jsou tu třeba filmy populárně naučné, kterým se věnuje Academia film Olomouc na půdě Univerzity Palackého. Tahle významná část dokumentární kinematografie je divácky vstřícnější a oblíbenější. Jeden svět se specializuje na téma lidských práv, dále je tu dokumentární soutěž v Karlových Varech a doprovodné sekce na jiných festivalech. Takové členění mi připadá velmi funkční a přehledné.

* LN Jak si Jihlava stojí v mezinárodním srovnání?

Jsme největším festivalem autorského dokumentárního filmu ve střední a východní Evropě. Největší v celé Evropě je přehlídka IDFA v Amsterdamu. Tu však její velikost tlačí k méně svobodné dramaturgii, která vychází vstříc očekávání televizí, na něž je hodně napojená. Proto pro nás není důležitá velikost, ale vnitřní svoboda.

* LN Díky fóru, trhu či portálu Doc-air Jihlava filmy nejen uvádí, ale i aktivně podporuje, což ještě nebývá u podobných akcí pravidlem. Proč jste se touhle cestou vydali vy?

Spousta lidí, kteří se na Jihlavě podílejí, má k filmu osobně i profesně hodně blízko: studovali třeba dokument na FAMU či filmovou vědu. Skrze festival a jeho aktivity tak pomáhají realizovat to, o čem vědí, že by sami jako filmaři potřebovali k tomu, aby mohli snáze točit, aby své dokumenty lépe dostali k divákům a podobně. Organizačně se prolínáme s lidmi, kteří reálně řeší potřeby svých filmů, a to funguje skvěle.

* LN Kdo naopak podporuje vás?

Do loňska platilo pravidlo, že třetina peněz pocházela od sponzorů, třetina z ministerstva kultury a třetina z grantových zdrojů. Letos však máme vinou ekonomické situace sponzorských peněz výrazně míň. Věřím ale, že se nám podaří silné partnery zase najít. Podporovat kulturu je důležité, protože promýšlí podstatné věci, vytváří naši identitu, je pamětí. Filmy vybízejí k reflexi i sebereflexi, ale i za čtyřicet či dvě stě čtyřicet let budou důležitou zprávou o dnešku i výzvou, přetrvají. Stavíme silnice, podporujeme fabriky, nakupujeme zbraně. Ale to, co zemi zůstane a co vytváří její identitu, je její kultura. Rád bych věřil, že i soukromé subjekty ji budou podporovat čím dál více, s veškerou zodpovědností.

* LN Jakou máte podporu od města Jihlavy?

Podpora města v posledních letech vzrůstá, čehož si velmi vážíme. Město rekonstruovalo své kino Dukla a společně s krajem podporuje náš záměr vytvořit zde Centrum dokumentárního filmu, odbornou knihovnu a veřejně přístupnou mediatéku. Jsme moc rádi, že berou naše aktivity vážně, a věřím, že se to městu i regionu vrací.

* LN Je evidentní, že dokumentární film v současnosti zažívá boom. Proč teď?

Zatímco hraný film prochází určitou krizí, lidé si začínají uvědomovat, že spíš než prefabrikované televizní seriály se jich dotýkají právě dokumenty: mluví o tom, s čím mají osobní zkušenost. Diváci také zjišťují, jak různorodou podobu tyto filmy mohou mít, dochází k rehabilitaci dokumentu jako celovečerního formátu. A naopak spousta zahraničních hraných filmů, které jsou zajímavé a neplní jen divácká očekávání, jsou přímo inspirovány dokumentární kinematografií. Jsou často syrové, respektují autenticitu života, vážně reflektují podstatná témata. Výrazným příkladem jsou bratři Dardennové.

* LN Jak se za dvanáctiletou existencí festivalu dnes ohlížíte?

Mám velkou radost, že přispěl k většímu zájmu a respektu vůči dokumentárnímu filmu, k podpoře důležité platformy ve společnosti. Zakládal se také ve výjimečné době; dnes už by něco takového nebylo možné. V 90. letech se ale celá společnost přenastavovala. Její instituce byly mnohem prostupnější, teď už zase stojí pevně a prostor je rozdělený. Tehdy šlo všechno.

Marek Hovorka Ředitel MFDF Jihlava absolvoval katedru dokumentární tvorby na FAMU filmem o básníku Jakubu Demlovi. Narodil se v roce 1980 v Jihlavě, kde v sedmnácti se třemi spolužáky z gymnázia založil přehlídku dokumentů. „Chtěl jsem se hlásit na FAMU, ale nebylo kde vidět filmy k přijímacím zkouškám, a tak jsme si je chtěli promítnout,“ vzpomíná na počátky festivalu. „Dali jsme tomu mediální propagaci ve spolupráci s týdeníkem Respekt - a hned na první ročník přijelo snad tři sta lidí. Kino Dukla bylo tři dny od rána do večera plné. Pochopili jsme, že nejsme sami, komu dokumenty chybějí.“

Lidé si začínají uvědomovat, že spíš než prefabrikované televizní seriály se jich dotýkají právě dokumenty

Autor:

Ideální občerstvení na oslavu? Objednali jsme si Ovocný Světozor
Ideální občerstvení na oslavu? Objednali jsme si Ovocný Světozor

Jak už jistě víte, rádi využíváme různé příležitosti ke společným oslavám. A Mezinárodní den dětí byl přesně takovou ideální záminkou, abychom se...