Lidí, kteří by se hrnuli do sledování většinou černobílého, divácky náročného experimentálního snímku na téma osobní mravnost, je pět a půl.
Filmař, jenž se do takového počinu pustí, si to musí uvědomovat. Výsledek pak těžko může být něčím menším než dílem z absolutního autorského přesvědčení. Film Jan Hus – mše za tři mrtvé muže režiséra Miroslava Bambuška v distribuci závratná návštěvnost jistě nečeká. Hodí se spíš na festivaly: momentálně soutěží v sekci Česká radost na přehlídce dokumentů v Jihlavě. Diváckou kvantitu tu nahradí kvalita: nepočetné publikum, které na film zavítá, má šanci odnést si silný zážitek, vykoupený nicméně neběžnou diváckou námahou.
Titulní tři mrtví muži jsou Polák Ryszard Siwiec, Angličan Graham Bamford a Němec Oskar Brüsewitz. Všichni tři se v druhé polovině 20. století dobrovolně upálili na protest proti režimům, které páchaly nebo umožňovaly bezpráví. V Bambuškově filmu jejich osudy spojuje český reformátor, který se zjeví v současnosti ve snaze aktualizovat své učení.
Bambušek vypráví jazykem velmi originálním, ale zároveň náročným. Používá zrnitý, tmavý, mnohdy neostrý obraz, nenechá kameru chvíli v klidu, rozsekává realitu před kamerou do myriád střípků. Oč je obrazová stránka záměrně redukovanější, o to bohatší je zvuková stopa, sestávající z promluv, syrové hudby a pestré palety ruchů. Herce pak režisér staví do výjevů, které se někdy pohybují v mantinelech konvencí hraného filmu, jindy je svou stylizací daleko překračují. To, co nejdřív vypadá jako nesourodá změť bizarních obrazů, se postupně spojí v promyšlené struktuře. Jejím leitmotivem je péče o duši v platónské tradici: taková, která duši nenechá umdlít v pohodlné slepotě a ve stereotypu, jak by si totalitní režimy velmi přály. Výmluvný je zejména moment, kdy badatel v Polsku konce 60. let likviduje pozůstalost po Siwiecovi, aby jeho poselství „nerušilo lidi“.
Film vedle citací Husa používá i texty Wycliffa, Františka z Assisi, Homéra či evangelium sv. Matouše. Spojuje je v poctě lidem, kteří udělali, co považovali za nutné, s vědomím jen minimálního okamžitého dopadu na stav věcí. Byli to outsideři, podobně jako Bambušek ve svém experimentování. Hlas takových lidí – a tvůrců – je ale nakonec daleko důležitější než hlas většiny, hlas průměru.
HODNOCENÍ LN **** Jan Hus – mše za tři mrtvé muže
ČR 2009 Scénář a režie: Miroslav Bambušek Distribuce v ČR: AČFK Premiéra: 24. 10. 2009
