Zatímco Sobotka a Hašek si drží od komunistů odstup, Dienstbier by KSČM odtabuizoval
Bylo to až nápadné, jakým obloukem se na 36. sjezdu ČSSD kandidáti na předsedu vyhnuli vztahu sociální demokracie ke KSČM. „Pokud budu zvolen, budu prosazovat vizi sociální demokracie jako hlavní levicové alternativy současné vládní koalice,“ pravil Bohuslav Sobotka. Chce provozovat „důslednou a razantní opoziční politiku“ a získat s ČSSD v parlamentních volbách minimálně pětatřicet procent hlasů, protože „musíme mít možnost vybrat si své koaliční partnery, nikoli opačně!“. Anžto by ale rád učinil z ČSSD patrona „střední třídy“, jako partneři připadají v úvahu zelení a lidovci, kdyby v příštích volbách uspěli, ale stěží KSČM. Spolupráci s ní však Sobotka výslovně nevyloučil a ostatně ani nemohl, když v řadě krajských zastupitelstev funguje a mohla by se hodit při volbě příštího prezidenta.
Jeho vyzyvatel Michal Hašek si ČSSD představuje ne zrovna skromně jako sílu, která osloví až padesát procent české veřejnosti a která zároveň nevyvolá „aktivní odpor, nebo dokonce nenávist“ oné druhé poloviny. Přirozené spojence ČSSD vidí v občanské společnosti, v neziskovém sektoru, v odborech, jež ale ve volbách přímo nekandidují, a na vytváření vládních koalic se proto nepodílejí. O konkrétních politických stranách, s nimiž by ČSSD mohla spolupracovat, však pragmatik Hašek pomlčel. Ještěže je pro něj „naprosto nepřijatelné zrušení Bohumínského usnesení“, takže spolupráci s KSČM na nejvyšší úrovni nejspíš vylučuje.
Očistný návrh Proto klobouk dolů před Jiřím Dienstbierem, od 36. sjezdu jedním z místopředsedů ČSSD, a nyní už i senátorem za Kladno, že netaktizuje, a co si myslí, říká na rovinu. V MF Dnes prohlásil: „Dovedu si představit jiné koaliční partnery nebo někoho, s kým spolupracovat. Ale rozhodně nechci jednání s komunisty vylučovat.“ Podle Dienstbiera je zásadní, zdali KSČM je, nebo není demokratická strana. Debata o tom se prý vede před každými volbami a vyznačuje se snahou pravice vystrašit veřejnost spoluprácí ČSSD s KSČM. Dienstbier, jenž před druhým kolem senátních voleb na Kladně požádal o podporu tamní komunisty, šel minulou sobotu v Právu ještě dál, prohlásiv, že by návrh na zákaz činnosti KSČM, na němž pracuje ministerstvo vnitra, považoval za „očistný, protože nikdo jiný než Nejvyšší správní soud nemůže nezávisle posoudit, zda tato strana porušuje demokratický právní řád. Alespoň by tím skončil ten dosavadní podivný stav, který ale podle mě pravicovým vládám vyhovuje“. Stav je to opravdu zvláštní, jestliže bez poslaneckých hlasů „nedemokratické KSČM“ by Václav Klaus nebyl ani v roce 2003, ani 2008 zvolen prezidentem, a když se sice nesluší, aby byl předseda komunistů Filip místopředsedou sněmovny, avšak v kuloárech s KSČM ostatní parlamentní strany čile vyjednávají. Ani Dienstbier si ale spolupráci ČSSD a KSČM ještě dnes neumí představit. „Ještě k tomu doba nedozrála, a kdyby teď byly volby, myslím, že by sociální demokracie k tomuto kroku nesáhla.“
Na to si lze téměř vsadit! Byť do ČSSD v polovině minulého desetiletí vstoupili mnozí ještě donedávna komunisté, sociální demokracie má většinově z KSČM obavy a má je mít proč. V letech 1919 až 1921 ji Bohumír Šmeral připravil o zhruba polovinu členů, jež svedl do KSČ. Pro tu byli sociální demokraté léta „zbahnilí oportunisté“, a dokonce „sociálfašisté“, zrazující po boku buržoazie pracující lid. Na listopadovém sjezdu ČSSD v roce 1947 sice zvítězilo Laušmanovo křídlo, nicméně po únoru 1948 stranu převzali Gottwaldovi dávno sloužící fierlingerovci a v červnu téhož roku ji „dobrovolně“ sloučili s KSČ. Z těch, kteří se sloučit odmítli a včas neemigrovali, nadělal komunistický režim nádeníky a politické vězně.
V dnešní ČSSD už si to bohužel málokdo pamatuje, leč v poslaneckém klubu KSČM čilá Marta Semelová svými výlevy o hrdinných pohraničnících bránících socialismus a velikém Klementu Gottwaldovi může sociální demokracii její historické povědomí vylepšit. Připomenout jí, co pro ČSSD může komunistické objetí také znamenat.
Kromě Semelové tu máme i stále aktivního expředsedu KSČM, poslance Miroslava Grebeníčka, jehož projevy ve sněmovně jsou stále nevybíravější. Není v KSČM sám, kdo demonstruje, že Filipova „zlatá střední cesta“ uvízla a že modernizace KSČM se nekoná. Možná také proto Sobotka, Hašek a další sociální demokraté KSČM obcházejí a Dienstbier s ní nevylučuje spolupráci pouze „pro futuro“. Dorostenců KSČM, kteří dnešní v průměru víc jak sedmdesátníky nahradí, je ale málo na vylepšení koaličního potenciálu kohokoli.
***
Stav je to opravdu zvláštní, jestliže bez poslaneckých hlasů „nedemokratické KSČM“ by Václav Klaus nebyl zvolen prezidentem a kdy se sice nesluší, aby byl předseda komunistů Filip místopředsedou sněmovny, avšak v kuloárech s KSČM ostatní strany čile vyjednávají
O autorovi| PETR NOVÁČEK, komentátor ČRo 1 Radiožurnálu e-mail: pnovacek@cro.cz
