Kvůli dřevu jsme s dědou zajížděli na tzv. „suchárky“. Byl to samozřejmě lesní pych, přestože šlo vždy jen o uschlé stromy. Měli jsme legraci z toho, jak děda maskoval pařezy po poraženém stromu jehličím. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby nás potkal hajný s vozem naloženým kládami. Nikdy nás ale při tom nepotkal. Zajímavé, jindy jsme ho potkávali téměř denně. Díky tomu jsme se s bráchou naučili už v útlém dětství štípat dříví a pokácet strom, aby si lehl tam, kde bylo potřeba. Děda byl nadto skvělý vypravěč a uměl hororové pohádky. Takže když jsme se vraceli po setmění z lesa, létaly světlušky a my klopýtali přes kořeny na lesní cestě, měli jsme naše dětské prdelky sevřeny, že by přeštíply „pětku drát“. Ale bavilo nás to.
O autorovi| Tesaříkův akord Richard, Tesařík hudebník a herec ;
