PRAHA Seděl jsem v ochozech centrálního kurtu Phillipe Chatriera, klečel na antuce u nohou Tomáše Berdycha a po vteřině zase zezadu sledoval jeho přesné podání očima čárového rozhodčího. V tu chvíli jsem byl přímo na French Open a neuniklo mi nic důležitého ze semifinále českého tenisty.
Ne, vlastně nebyl...
Seděl jsem v pražské restauraci s nasazenými 3D brýlemi a užíval si nejmodernější televizní technologii. Během Roland Garros měli čeští diváci vlastnící potřebnou techniku poprvé v historii možnost sledovat na televizní stanici Eurosport vícedenní sportovní akci vysílanou ve třetím rozměru.
Bez brýlí vypadá tenis na obřích plazmových televizích rozmazaně. Bez nich je obraz snímaný kamerami s dvěma objektivy absolutně nekoukatelný. Stačí si ovšem nasadit zvláštní brýle, zmáčknout tlačítko, pár sekund počkat na zaostření a tenisté najednou vystoupí z obrazovky. Přitom jsou v tisíc kilometrů vzdálené Paříži.
V tu ránu jste Berdychovým stínem a sledujete každičký jeho pohyb, úder i grimasu v obličeji. Jako byste stáli, či spíše seděli, jen pár centimetrů od něj.
Když vám pak těsně před kamerou poprvé přeběhne malý podavač míčků, leknete se a instinktivně ucuknete.
Při záběrech z dálky zase intenzivně vnímáte samotnou hru – dynamiku dlouhých výměn, pohyb hráčů na kurtu i rychlost jednotlivých podání.
Pravda, při tvrdých úderech rodáka z Valašského Meziříčí i jeho soupeře Robina Söderlinga se tenisák často měnil v neviditelnou zelenou šmouhu.
Naopak při pomalejších úderech a zpomalených záběrech člověk lépe odhadl trajektorii míčku i místo přesného dopadu.
Říká se, že tenis je ideální k trojrozměrnému snímání oproti fotbalu, což byl dosud jediný sport promítaný ve 3D.
„Kamery v tenise totiž zabírají jeden kurt, což je menší prostor než fotbalové hřiště. Každý z nás ale prožívá trojrozměrnou projekci trochu jinak a výsledné dojmy různých lidi se mohou hodně lišit,“ poznamenal organizátor akce Dalibor Hála.
