Začnu zeširoka. Jak se udělalo teplo, rád si chodím číst do různých zahrádek u kaváren. Dám si lungo nebo dvojité espreso, nějakou perlivou vodu, a šup ke knížce. Nedávno mě u toho pozoroval asi pětiletý chlapeček. Přišel blíž a s přímočarostí nastupující generace, která jednou změní tento starý podlý svět, povídá: „Čau.“ Odvětil jsem přiměřeně chlapsky: „Čau.“ – „Co to čteš?“ – „Takovou knížku.“ – „Je tam o rytířích?“ – „Ani ne.“ – „Tak to máš blbý. Co si píšeš?“ – „Poznámky, kdyby se mi hodily třeba do článku.“ – „Do jakýho článku?“ – „Do novin, víš. Já jsem něco jako novinář.“ – „A to má bejt co?“ Než jsem stačil přijít na kloudnou odpověď, objevila se mladá maminka a s omluvou, jestli neotravoval, investigativce odtáhla pryč. Naopak, milostivá, ten bystrý hoch mě přinutil, abych se zamyslel nad smyslem novinařiny jako takové!
Jak se mi blíží nemilé hranaté životní jubileum, zhodnotil jsem tedy svou dosavadní práci a zatoužil konečně napsat cosi převratného a zásadního, co by i náš pan prezident pochválil jako objevné a nesmírně užitečné a co by leckomu – kdo to ještě nepostřehl – otevřelo oči. I když by třeba nezastával můj názor na to, jak asi různé věci skutečně byly nebo jak být mohly.
Šel jsem na to stejně jako můj velký vzor, autor čerstvé knihy Smrt ve středu. Zavdal jsem si toluenu, pozřel pár lysohlávek, zalil je lahví vodky a všechno se mi okamžitě ukázalo ve své podstatě. Náhle jsem jasnozřivě nahlížel za kulisy světodějných událostí a dokonale viděl pod povrch dění. S některými postřehy vás musím seznámit.
Za prvé já taky nepocházím z opice, ale přinesl mě čáp. Vím to tak jistě, jako že je živý Alláh nade mnou. Existuje dosti reálná možnost, že potopení Titaniku zorganizovala carská policie, která si ho popletla s Aurorou. Osobně se kloním k názoru, že Adolf Hitler (v podobě, v jaké ho známe z jeho komických projevů ve starých filmových týdenících) nikdy neexistoval a byl pravděpodobně jen mediální fikcí. Všechno rovněž nasvědčuje tomu, že britská královna je ve skutečnosti převlečený chlap, Pepa Rambousek z Libně. Každý soudný člověk uzná, že František z Assisi byl radikální neomarxista. Olympiáda v Praze nebude, protože si ji chce Pavel Bém uspořádat v Antarktidě. Cristiano Ronaldo měl původně přestoupit do FC Slovácko, a ne do Realu Madrid, což ale ztroskotalo na tom, že nepije bílé. A v prezidentské kanceláři mohou pracovat osoby bez bezpečnostní prověrky, protože to nejsou bytosti z této planety, ale Marťani.
Jinak 23. říjen 1951 byl obyčejný den, došlo jen k celkem bezvýznamnému incidentu, když se komunistickému kritikovi a pozdějšímu šéfredaktoru Plamene a Tvorby Jiřímu Hájkovi narodil syn Petr. Podle některých pramenů měl být povit jistou Marií ve chlévě daleko dřív, ale Mossad to zpackal. Aby se zbavil otcovského jha, posledních jedenáct let normalizace s ostatními mladými soudruhy rozvracel zevnitř týdeník ÚV KSČ Květy, z čehož se mu udělal chronický reflex.
Můžete klidně citovat, ale hlavně mě nevytrhávejte z kontextu, ano?
***
JAN REJŽEK Šel jsem na to stejně jako autor čerstvé knihy Smrt ve středu. Zavdal jsem si toluenu, pozřel pár lysohlávek, zalil je lahví vodky a všechno se mi okamžitě ukázalo ve své podstatě.
