Už i vědci zjistili, že hra pro kočky není jen prostředkem pro prožívání loveckého pudu, ale i čistým potěšením. Kočky, tyto malé pohyblivé šelmičky, si hrají celý život, většinou podle věku. Hra ale také znamená učení a cvičení a je to program nutný pro dobrou duševní a tělesnou kondici kočky, ve kterém hraje důležitou a nezaměnitelnou roli i majitel kočky.
Hry pro kočičí miminka První čtyři, někdy i prvních šest měsíců života určují celý další život kočky. Koťata si začínají hrát asi od třetího týdne. A o něco později už se jejich pošťuchování, honičky a rvačky nezastaví. Vyučování hrou uděluje kočičí máma a koťata ho procvičují s ní i se svými sourozenci. Důvod je velmi vážný: získat schopnost žít a přežít.
Výsledky zkoumání ukazují, že mladá koťata se v průběhu prvních měsíců života rozvíjejí podstatně rychleji, když se jim lidé denně důkladně věnují. To svědčí o tom, jak důležitý je pro kočičí miminka časný intenzivní styk s člověkem nejen v podobě hlazení, ale i horlivého hraní.
Adopce kočičího miminka - nebo raději hned dvou, třeba sourozenců z jednoho vrhu - znamená pro jeho majitele velké závazky. Koťata vyžadují neustálou intenzivní péči a program her s člověkem probíhá celý den. Hravé dovádění trénuje nejen svaly a smysly a ostří rychlost a reflexy, ale učí i poznávat okolnosti a předměty denního života, zařazovat je a zacházet s nimi.
Obzvlášť důležité je vedení a povzbuzování člověkem, když jde o kočičí miminka, která velmi brzy osiřela nebo neměla žádné sourozence.
Zvědavá koťata se snadno dostanou do nebezpečných situací, zamotají se například do provázků nebo vlněných nití a může jim hrozit udušení nebo se třeba usilovně pokoušejí překousnout elektrickou šňůru. Tady musí zasáhnout člověk - zajistit před koťaty nebezpečné předměty, které je lákají ke hrám, a vybrat jim ty správné hračky. Kupované kočičí hračky mohou být někdy zákeřné, protože obsahují díly, které kočka může uvolnit, ukousnout a spolknout, takže se jí dostanou do trávicího traktu a způsobí jí vnitřní zranění. Bezpečným hitem mezi kočičími hračkami jsou třeba pingpongové míčky. S koťaty si člověk musí hrát častěji a víc než s dospělými kočkami, mají nesmírnou touhu po pohybu. Člověk jim může házet míčky, tahat po podlaze tlustou šňůru, která se nedá ukousnout, nebo jí komíhat ve vzduchu - těmito jednoduchými prostředky udržuje vhodnou aktivitu svých malých uličníků. Když se někdy kotě pustí do rvačky s člověčí rukou, rychle se naučí, kde jsou jeho hranice, když člověk správně zareaguje - drží ruku nehnutě, ostře řekne „stop“ nebo zaprská tak, jak by to udělala i kočičí máma.
Kutálející se pohyblivé hračky různých tvarů a barev povzbuzují kočky k šťouchání tlapkou, ale i zde se vítá účast člověka.
Koťata mají jednu charakteristickou vlastnost: velmi brzy se unaví a musí si pospat. Na to je třeba při hře vždy dbát a upozornit na to i děti, aby koťata nepřetěžovaly.
Dospělé kočky, kterým je umožněn volný výběh, se vyřádí venku, a když přijdou domů, většinou potřebují klid. V zimě, když se drží častěji doma, zatouží po hrách a zase uvítají, když si s nimi pohraje i jejich člověk. Pro kočky žijící v bytě je partnerem při hrách vždycky člověk. Kočky s volným výběhem zažívají venku stále nové situace, s nimiž se musí vyrovnávat. To je učební proces na celý život, který potřebuje i bytová kočka. To znamená, že člověk musí vynalézat nové a nové formy her. Nestačí občas kopnout přes pokoj míček nebo se spolehnout na to, že kočce stačí hračky, které má na kočičím stromě.
Kočky jsou velmi inteligentní šelmy, a když mají málo možností si vyhrát, začnou se nudit. Nuda je pro kočku utrpení, a když trvá déle, může vyvolat dokonce i psychické nebo fyzické poruchy, například deprese nebo nečistotnost.
