Podle kurátorky instalace Japonské vize krajin, Markéty Hánové, je výstava „obrazovým putováním krajinou“. Hlavním mottem je vztah Japonců ke ztvárňování skutečnosti v krajinomalbě, která má, na rozdíl od evropské, řadu specifik. Vystaveno je na 150 děl ze sbírek Národní galerie, Národního muzea a Náprstkova muzea.
Cílem komorní, a přesto rozsáhlé výstavy je přiblížit návštěvníkům estetické principy japonského krajinářství a jeho výtvarné tradice od 18. do 20. století. Exponáty nejsou proto řazeny chronologicky, ale tak, aby vystihovaly téma jednotlivých kapitol, na které je instalace rozdělena. Je jich celkem sedm a zahrnují nejpodstatnější momenty japonského výtvarného umění. Podle kurátorky šlo japonským umělcům více o zachycení atmosféry a okamžiku než o kopii reality.
Vzhledem k tomu, že se na formování japonského krajinářství významně podílela také čínská malířská tradice, je jedna z kapitol výstavy věnována i tomuto vlivu. Ten se totiž neprojevil jen v samotném uměleckém pojetí ztvárnění přírody, ale také ve filozofii a morálních principech.
Vedle tušových obrazů, grafik a dřevořezů je zde vystaveno několik desítek předmětů od krabiček Inró, přes misky, kabinety na šperky, po talíře a jiné exponáty. Kromě poměrně známých motivů krajin (pohledy na horu Fudži apod.) je k vidění i řada velmi zajímavých výpravných scenérií. Patří k nim například Obraz Buddhovy smrti nebo Obrazová legenda o životě Buddhy atd. K velkým překvapením pak patří i ještě méně známé a méně typické výjevy – Cedrový les nebo Most Eitai. U prvního zmíněného díla se v tomto oboru méně poučený divák pozastaví nad stylem malby, která působí značně „nejaponsky“. Druhý exponát je ukázkou skvělého zakomponování technických prvků (stavba mostu) do krajinářského celku.
Návštěvník, který nechce respektovat záměr výstavy a jít po jednotlivých kapitolách (Poetická krajina, Dekorativní styl, Krajina v buddhistických ikonách...), se může jen pokochat krásnými díly s odlišným výtvarným pojetím, odrážejícími jinou kulturu i filosofii. K výstavě je již tradičně připraveno několik doprovodných pořadů.
Expozice asijského umění se po 6. červenci začne stěhovat do Paláce Kinských na Staroměstském náměstí, kde bude opět pro veřejnost otevřena od prosince.
