* LN Román U strážnýho anděla získal prestižní polské ocenění Niké - dá se tedy považovat za autorovu knihu nejpovedenější?
Já nejspíš nejsem kompetentní osoba, která by na takovou otázku mohla objektivně odpovědět, protože kromě tohoto románu jsem jinou Pilchovu knihu nečetla. Možná to bude znít divně, že jako překladatelka jeho textu jsem se o nic dalšího, co píše, nezajímala, ale podle mě jde o román, k jehož překladu není potřeba znát hlubší kontext. U Pilcha mi z mých studií v Krakově vytane na mysli postava elegantní studentky polonistiky, která ho v pauzách mezi přednáškami čte na chodbě nebo během přednášek pod lavicí.
* LN Román Jerzyho Pilcha podporuje zažité klišé: Poláci rovná se velmi zdatní pijáci - nejen - vodky. Je to tedy klišé, které platí?
A který národ nepije? Respektive, o kterém národu nekolují skazky o alkoholu? Rusové nevlezou do metra bez butylky Baltiky, ukrajinská pěrcovka nebo samohonka patří ke každé pořádné hostině, Češi vypijí nejvíce piva za rok ve světě... Ano, stereotyp polského veksláka, který pašuje vodku, se vybaví téměř každému Čechovi, ale žádné zvláštní závěry bych z toho nedělala.
* LN V doslovu je citován text Jerzyho Pilcha o Bohumilu Hrabalovi. Je česká literatura v Polsku stále tak bedlivě sledována?
Jakýkoli mladý, řekněme vysokoškolsky vzdělaný Polák kromě superlativů o Praze, českém pivu a naší „pohodářské“ národní povaze vyjmenuje několik českých autorů: Hašek, Hrabal, Čapek, Topol... Osobně mám však pocit, že Poláci v poslední době velmi bedlivě sledují, co se u nás děje, a to nejen v literatuře, ale v kultuře jako takové.
