Knížák má formát na vyznamenání. Ale za NG?
Když se chýlil prezidentský mandát Václavu Havlovi, ve vzduchu visela otázka, zda udělí státní vyznamenání Ivanovi „Magoru“ Jirousovi. Ten muž, celoživotní provokatér establishmentu a otec hudebního undergroundu (Plastic People), se opravdu zasloužil o stát, přesněji o jeho společnost v té nejtěžší době. Větu „zkurvil jsem vám celou generaci“ řekl do očí estébákům v situaci, kdy mu tvrdili, že oni mají navrch, a on je přesvědčoval o opaku. Jenže Havel Magorovi vyznamenání nedal.
Prezident Václav Klaus „svému Magorovi“ státní vyznamenání dá. Aby bylo jasno, výraz Magor tu není urážka, nýbrž pocta. I Milan Knížák je celoživotní provokatér establishmentu. Nestrávil sice osm let ve vězení jako Jirous, ale ani on nikdy neuhnul režimu. Doložil, že i mimo disent tu byli lidé, kteří se nezlomili, a navíc prorazili ve světě. Knížák zdejší společnost ovlivňuje téměř půl století. Provokoval svými happeningy, když tady ještě nikdo nevěděl, co je to vůbec konceptuální umění. Založil skupinu Aktual a o Plasticích řekl, že proti němu jsou kavárenská kapela. Po revoluci převzal Akademii výtvarných umění a vyčistil ji tak, že filozofická fakulta jen záviděla.
Není pochyb, že za to, co v životě udělal, má Milan Knížák formát na státní vyznamenání. Proč ho ale dostane právě v roce, kdy odejde z čela Národní galerie? Působí to tak, jako by nebyl vyznamenán provokatér a umělec Knížák, ale státní úředník Knížák. Jenže ředitel NG Knížák už není Magor v tom uctívaném smyslu. Právě v této roli se z provokatéra stal konformistou, jenž souzní s establishmentem. Před osmi lety se Václav Havel obával, že vyznamenáním Magora by získal nálepku toho, kdo odměňuje své kamarády. Knížák má kliku, že Václav Klaus si takové obavy nepřipouští.
