Hvězdou večera bude Lydia Lunch.
* Dnes měl Rowland Howard vystoupit v Praze, loni v prosinci ale zemřel. Nacvičili jste s kapelou Big Sexy Noise na vzpomínkový koncert speciální program?
S Rowlandem Howardem jsem natočila desku, jednu píseň z ní s kapelou normálně hrajeme. Už to, že vystoupíme právě na takovém koncertě, je pro mě dost citová záležitost. Asi odehrajeme náš normální divoký a smyslný koncert. Nemělo by význam napodobovat jeho unikátní zvuk. Radši mu dáme energii, kterou si jeho památka zaslouží.
* V čem podle vás unikátnost jeho hry a hudby spočívala?LN
V jeho osobnosti. Byl v tom stejný jako Johnny Thunders, hrál jako nikdo jiný, spousta lidí se pokoušela napodobit jeho styl, ale neuspěli, protože ten styl je nenapodobitelný.
* Proč byl ten unikátní umělec vnímán jako postava spíš okrajová, nebyl dostatečně oceněn?
Protože se vrátil do Austrálie, a když jste v Austrálii, jste prostě na okraji. Rozumím ale tomu, že chtěl odejít z Londýna, je to příšerně negativní místo. Na své hudbě taky pracoval dost dlouho a mezi vydáním jeho dvou sólových alb uplynuly roky. Asi by bylo lepší, kdyby to zvládal rychleji, ale každý má svoje tempo.
* Poznala jste ho jako člena první skupiny Nicka Cavea The Birthday Party. Čím v té sestavě výrazných osobností vynikal?
Bylo to jako láska na první pohled, asi jsme se hned při prvním setkání nějak propojili. Přijela jsem tehdy z Los Angeles do New Yorku a šla na jejich koncert. Ohromili mě, dala jsem se do řeči s Rowlandem, znal moji hudbu, já tu jeho. A druhý den už jsem se balila do Londýna, že tam budeme spolu nahrávat.
* Život v okruhu pověstně divokých The Birthday Party asi byl dost vyčerpávající.
Byly to silné osobnosti a každý z nich byl jiný. Rowland byl laskavý a byla s ním legrace. Nick byl výstřední a agresivní surovec. Jeho a Micka Harveyho štvalo, když jsme jim s Rowlandem dělali předkapelu. Improvizovali jsme, bylo to hodně riskantní, mohli jsme se ztrapnit, ale Rowland do toho šel.
* Myslíte, že jste ho něco naučila?
Nepotřeboval, aby ho někdo něco učil, možná jsem mu ale dodala sebedůvěru. Když jsme spolu v devadesátých letech natáčeli, byl emocionálně vyčerpaný – ztrácel respekt v sebe, protože strávil roky v kapele, která nerespektovala sebe ani jeho, a kde každý bral škodlivé věci. Snad jsem mu tehdy pomohla se z toho dostat.
