Neděle 8. prosince 2019svátek má Květoslava 8 °C oblačno Předplatné LN
31. srpna 2019 20:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Konec Buriana mi Zeman nenařídil, říká nový ministr kultury Zaorálek

Lubomír Zaorálek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Lubomír Zaorálek | foto: ČTK

PRAHA Obsazení uvolněného křesla ředitele nejvýznamnější galerie v zemi musí předcházet důkladná debata o její budoucnosti, říká v rozhovoru pro LN nový ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD). Výběr šéfa se tak pravděpodobně protáhne a vyvrcholí až příští rok. Výsledkem by však měla být instituce, která bude nasávat moderní trendy předních světových galerií.

LN: Do funkce vás jmenoval prezident, který si hodně přál prošetřit hospodaření Národní galerie v době, kdy ji vedl Jiří Fajt. Chtěl to i po vašem předchůdci. Dal vám Miloš Zeman v tomto směru nějaký úkol?
Snažím se být přesný, abych něco nezkreslil. Ale nevybavuji si, že by mi řekl, abych prošetřil Národní galerii. Oznámil jsem mu, že se pravděpodobně vydám cestou zrušení současného výběrového řízení na nového ředitele galerie a vyhlášení nové soutěže. V ní bude podstatné stanovit parametry natolik promyšleně, abychom dali šanci debatě o budoucnosti celé Národní galerie. Protože co jsem viděl podobné světové instituce, je to oblast, která dnes prochází obrovským vývojem. A je potřeba, aby i situace u nás těmto změnám odpovídala.

LN: Už víte, jaké lidi byste chtěl do komise, která bude nového šéfa galerie vybírat?
Nezapomeňte, že jsem tady teprve druhý den. Včera (v úterý – pozn red.) jsme absolvovali velice důkladné diskuse, mezi jejichž tématy byla i Národní galerie. Ale než budeme mluvit o jménech, rád by se ještě setkal s odborníky na tuto oblast a promluvil si s nimi. Mojí výhodou je, že některé už z minulosti znám, jen jsem s nimi delší dobu nemluvil. S jinými se teprve rád poznám.

LN: No a kdo by to tedy měl být?
To nechci jmenovat dopředu. Nezdá se mi to vhodné. Jsou to často lidé, jichž si velice považuji, a budu rád, že se na ně mohu obrátit. Dám příklad. Když jsem byl předsedou sněmovny, dal jsem průchod svým zálibám a uspořádal tam výstavy třeba malíře Františka Grosse či obrazů sochaře Miroslava Chlupáče, který mezitím zemřel. Při těchto aktivitách jsem hodně spolupracoval s lidmi, kteří mi pomohli zkontaktovat například dědice Františka Grosse. A to jsou lidé, na něž se nyní velmi rád obrátím, protože jsme měli velice dobré vztahy. Ale neoslovím jenom je. Budu hovořit s dalšími povolanými lidmi. Z debat potom vznikne návrh na odbornou skupinu, která by se zabývala parametry, jak koncipovat nové výběrové řízení.

LN: Čistě filozoficky: budete postupovat spíše metodou otevřeného výběrového řízení, kam se může přihlásit každý, nebo si předem vytipujete několik kandidátů, jež do soutěže přizvete?
To je přesně jedna z věcí, které si potřebuji vyjasnit s odborníky. Podobné záležitosti jsem řešil třeba v zahraniční politice. Tam jsem se skutečně dobral toho, že nemá cenu dělat výběrové řízení, pokud zároveň někoho neoslovím, abych měl jistotu, že do soutěže dostanu některá jména a mohu doufat v určitý výsledek. Kultura je však zase jiná oblast. S odborníky tedy potřebuji mluvit o tom, jestli je výhodná otevřenost, jak jste zmínil, nebo máme postupovat stylem, že si dopředu vytipujeme lidi, které k tomu přizveme.

LN: Budete o věci mluvit přímo i s dnes už bývalým ředitelem Národní galerie Fajtem?
Určitě cítím potřebu setkat se i s ním. Považuji si některých věcí, které jako ředitel této instituce udělal. Pro celou zemi byla významná výstava Karel IV. To byla nezapomenutelná událost, na níž měl velkou zásluhu. Stejně tak nedávná výstava malíře Josefa Šímy nebo probíhající ukázka práce Alberta Giacomettiho ve Veletržním paláci. Rád bych panu Fajtovi osobně řekl, že k těmto kulturním záležitostem cítím respekt. Ale to jsou věci, které oceňuji hlavně jako laik. Rád bych to proto při setkání oddělil od provozních otázek a posuzování situace, která tady kolem Národní galerie vznikla. Nejsem expert, abych nyní hodnotil v celku celou instituci. Národní galerie je podle mě víc než jen tyto úspěšné akce.

LN: Jak má vypadat moderní galerie budoucnosti, která zachytila všechny světové trendy?
Ptáte se vlastně na celý soubor velmi těžkých otázek – a to i pro odborníky. Proto bych se v tuhle chvíli nechtěl pouštět do nějakého rozboru. Jednou z otázek je vůbec samotné sídlo Národní galerie. Prostor Veletržního paláce bývá často také diskutován. Debata se vede o tom, jaká díla vlastně nakupovat, jak galerii rozvíjet, jaký by měla mít charakter a čím by vlastně měla být. Takže potřebujeme debatu o celkové koncepci, jaká bude role starého umění, do jaké míry bude hrát roli současnost.

Spíše mi připadá, že si tyhle otázky u nás nikdo ani pořádně nepoložil. Když teď pozveme schopné lidi, uslyšíme určitě hodně názorů. Možná dokonce čekali, až k tomu budou moci něco říct. Tohle se musí zvládnout. A víte proč? Česko se přece za posledních třicet let hodně proměnilo. Je tady široká základna mladých lidí, kteří každý rok vstupují na pole umění nebo hudby. A my se musíme naučit, jak dobré věci prezentovat. Naše země se už přece nedívá jen na to, co sem doveze ze zahraničí. Sama by měla být aktivním činitelem. A mám takový dojem, že i Národní galerie by v tomto směru možná měla být velice aktivní.

LN: Do kdy chcete vědět, jaký bude koncept?
Především si myslím, že takovéto výběrové řízení se asi nedá udělat rychle. Je mi to velice líto, ale nejde o věc, kterou sfoukneme za pár týdnů.

LN: Takže nejdříve chcete udělat širokou diskusi?
Ta je absolutně nutná.

LN: Jenže potrvá dlouhé měsíce.
Jestli říkám, že to je šance ujasnit si, čím má být Národní galerie, která je jedním z nejvíc špičkových kulturních zařízení v této zemi, tak by snad stálo za to pár měsíců vyčkat. Bez řádné debaty se nikam nepohneme. Nejde jen o to, vyměnit nějaké lidi, ale vyjasnit si, jakou cestou jdeme a chceme jít. Samotná role galerií ve světě výrazně roste. V takovém Chicagu zjistíte, že volby vyhraje ten, kdo řeší právě tyhle otázky. Komunální volby vyhrál člověk, který slíbil postavit v parku rozsáhlý otevřený teátr. Když to zjednoduším, tak tyhle věci dnes rozhodují o přitažlivosti měst. A jejich atraktivita je zase to, co rozhoduje o tom, jak se pohybují celé země. V případě Česka, které není tak velké, je to potom vlastně rozhodování, jak přitažlivá bude celá země.

LN: Bude tedy nový ředitel Národní galerie znám do konce roku?
To mi připadá, že jste nasadil příliš. To nejde. Na rovinu vám říkám, že takhle rychle se to nedá udělat.

LN: Tak do kdy chcete mít tuhle otázku vyřešenou?
Teď vám říkám, že to nelze udělat rychle. Podle mě by vůbec nejhrubější byla chyba, kdybychom si řekli, že tu vzniklou díru prostě nějak zalepíme.

LN: Takže je to otázka až příštího roku?
Je úplně racionální počítat s tím, že ten celý proces může být završen až v příštím roce. Je mi líto, nemůžu nabídnout dřívější termín, ale připadal bych si zcela mimo mísu, pokud bych vám tvrdil, že celý tenhle problém vyřeším do konce letošního roka. Téma je širší a, jak jsem řekl, debatu o něm nikdo nevedl. Tak ji prostě teď musíme začít my.

LN: Další záležitost, která poněkud hoří, je situace v Muzeu umění Olomouc. Je to region s ambicí na velký architektonický projekt. Jaký je vlastně váš názor na stavbu budovy Středoevropského fóra v centru hanácké metropole?
Není úplně moje role, abych říkal, jaký projekt, kniha nebo architektura se mi líbí. V tomto případě jde navíc o hodně. Celý projekt je předmětem sporu, dokonce veřejného sporu. Takováto stavba je už z podstaty věcí veřejnou. A v zahraničí je zvykem, že takové iniciativy bývají tématem veřejné debaty. Takže není důležitý nějaký názor ministra. Pro mě je důležité, že do Olomouce pojedu. Nestihnu to tento týden, ale zajedu tam, jak mi to povinnosti dovolí. Obrovsky mě zajímá, abych si tam promluvil s lidmi. Je to jejich město. Kdysi jsem byl komunální politik. A komunální politika je v něčem svrchovaná. To znamená, že s místními budu hovořit, ale nebudu jim říkat, tohle si postavte a tohle ne. To by bylo nepatřičné.

LN: Pojďme ještě k situaci v Národním divadle. Dostal jste od prezidenta Zemana pokyn, abyste odvolal jeho šéfa Jana Buriana?Ne, probůh. Ne. Chtěl bych, aby se to takhle vůbec nepojímalo.

LN: No ale spekuluje se o tom. Proto se vás ptáme.
Myslím, že je okolo toho hodně takových mlh. S panem prezidentem jsem měl dlouhý rozhovor, to je pravda. Ale bylo to také dáno tím, že se náš hovor týkal i řady úplně jiných věcí. Třeba obecně toho, co se děje v české politice. Takže jsem se nebavili jen o tématu kultury. Byl to hovor, v němž nebyly žádné pokyny tohoto typu. To absolutně ne. A stejně tak s panem premiérem Andrejem Babišem. 

Vlastně jsme se bavili hlavně o prioritách. O tom, co je pro každého z nich důležité. A hovory probíhaly v atmosféře určitého respektu. Nevyskytovalo se v nich nic, kdy by vám někdo říkal, co máte dělat. Tak to není. Jediné, co bylo, tak to, že mi pan prezident zdůrazňoval roli památek a jejich ochrany. Dokonce mi to přibližoval na konkrétní osobní zkušenosti. Existuje dokonce sumář chátrajících objektů. Problém je v tom, že když jsem se na to ještě ten den díval, zjistil jsem, že ze 40 tisíc národních památek jich je neopravených 700. Tohle číslo přece jen ukazuje, že se tady nespí a nejsme na začátku.

LN: Máte něco nevyříkaného s panem Burianem, který se v minulosti podivil, když jste přišel podpořit akci divadelních odborů?
Možná to vidíme jinak. Žiji v domnění, že jsem vyhověl odborářům a že jsem udělal věc, která v sobě neměla aroganci. Asi to ale vyvolalo napětí. Možná je chyba na mé straně. Možná máme tradici napětí mezi politikou a kulturou. Ve Francii obě tyto sféry spolupracují.

LN: Neutíkejte nám do ciziny. Ptali jsme se, jestli se má pan ředitel Burian bát o své místo.
Kdyby kdekoli vznikl problém, tak se budu nejprve bavit s tím, koho se to týká. Takto jsem to řešil vždy v minulosti, protože jsem věděl, že si to obhájím na veřejnosti. Nepostupuji způsobem, že něco kuju. Věřím, že se s panem Burianem brzy uvidíme. V Národním divadle má být koncert k připomínce událostí z listopadu 1989. Těším se na to. Myslím si, že se k minulosti nebudeme vracet. Pan Burian není politik a nevedu s ním zápas. Pokud budu vést politické souboje, budu je vést se soupeři jinde. V kultuře chci spolupracovat. Věřím, že v panu Burianovi budu mít spolupracovníka, který nebude žít reminiscencemi. Na to, co se stalo, doufám dáme pokličku.

LN: Kladete důraz na růst platů v kultuře. V tomto směru dokonce existuje závazek v programovém prohlášení vlády, který hovoří o jejich navýšení do roku 2021. Máte přehled, co se ohledně toho už udělalo a jestli je uvedený termín reálný?
Když jsem se díval na to, jak by platy měly růst, tak by se to teoreticky stihnout dalo. Není to nemožné.

LN: A prakticky?
Začal jsem právě tím, že jsem řekl: vidím nějaké závazky v programovém prohlášení vlády. A přál bych si, abychom je brali vážně. Opakoval jsem to i na schůzkách, které jsem teď měl s panem premiérem a dalšími. Z letmého pohledu do pokladů jsem si vydedukoval, že ty sliby se tak úplně nedrží. Proto je vyzývám, aby mi umožnili se o tom s nimi bavit. Pro mě je v tomto směru handicap, že jsem na ministerstvo přišel teď. Když jsem vedl diplomacii, vždycky jsem léto trávil vyjednáváním o rozpočtu. V září jsem pak věděl, na čem jsem. Teď jsem tu možnost neměl. Mrzí mě to.

LN: Přesvědčil jste a dostanete šanci?
Politika je v něčem mystérium. Mluvíte s lidmi a doufáte, že je přesvědčíte. A musíme věřit, že váš způsob komunikace povede k výsledku. Jestli se vám to povede, to je to mystérium politiky. Snažím se. A udělám pro to všechno.

LUBOMÍR ZAORÁLEK

■ Narodil se v roce 1956 v Ostravě

■ Absolvoval obor filozofie a politická ekonomie na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Brně

■ V 80. letech pracoval jako dramaturg v ostravském televizním studiu

■ Byl členem Československé strany socialistické (1986–1989), od roku 1994 je členem ČSSD

■ Poslancem byl zvolen v roce 1996 a s pauzou od srpna do října 2013 je jím dosud; byl předsedou Sněmovny, v letech 2013 až 2017 byl ministrem zahraničních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky

■ Poté, co se v červnu 2017 Sobotka rozhodl opustit funkci předsedy ČSSD, stal se Zaorálek celostátním lídrem pro podzimní sněmovní volby. Strana v nich propadla a Zaorálek rezignoval na funkci v jejím vedení

■ Je rozvedený, má tři děti

■ Je dlouholetým zahraničněpolitickým expertem ČSSD. Mluví anglicky a německy

■ Od 27. srpna 2019 je novým ministrem kultury

Martin Shabu

Autor

Martin Shabumartin.shabu@lidovky.czČlánky
Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Ranč Zorro pedofilního milionáře Jeffreyho Epsteina v poušti v Novém Mexiku,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Až patnáct procent mladých žen trápí záhadná nemoc. Lékaři si s ní nevědí rady

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Syndrom PCOS výrazně komplikuje početí. Problémy s ním trápí stále více Čechů. Některé rodiny pořízení potomka příliš...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Sexting | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...