Rozvedená žena bydlí v domku zatíženém hypotékou a živí ještě mladší z dětí, které studuje na vysoké škole. „Do školy dojíždí, takže musím připočítat i peníze na dopravu,“ podotýká. „Dokončit školu ale musí, bez bakalářského titulu není dneska nikdo nic. Vždyť to vidím na sobě,“ říká.
Pokračování na straně 15
Konec textilky mění osudy
Dokončení ze strany 1
Pravidelný měsíční příjem jí bude citelně chybět. S odstupným prý zatím v dohledné době paní Renata počítat nemůže. „Tím, že je společnost v insolvenci, tak na něj nemáme nárok a budeme ho muset vymáhat po úřadu práce. Říkají, že navíc ale stejně dostaneme jen maximálně polovinu částky, na niž máme nárok ze smlouvy. Takže namísto šedesáti nějakých třicet pětatřicet tisíc. Ta chybějící suma, to bude pro každého z nás pěkná pálka,“ říká. Až dosud měla přitom docela hezký plat. V oddělení, kde byla zaměstnaná, se kladl důraz na preciznost a pečlivost, domů si měsíčně nosila kolem dvanácti tisíc korun. Že by se sama pustila do podnikání, o tom neuvažuje. „A v čem by to tak asi mělo být?“ odpoví na otázku na otázkou.
Nejhůře na tom budou podle ní hlavně ty její kolegyně, které pečují o malé děti. „Pokud mají chlapa, který má práci, tak to ještě zvládnou. Pokud jsou ale samy, zadlužené, tak bych se nedivila, kdyby některá nakonec musela skutečně jít šlapat chodník. A nikdo by jim to nemohl mít za zlé,“ míní.
To, že podnik má potíže, bylo jasné prý už několik měsíců. „Minimálně od zimy, práce bylo čím dál méně. Pokud to srovnám s minulostí, když se firmě dařilo, tak dokonce výrazně méně. Tušila jsem, že se neblíží nic dobrého,“ vzpomíná paní Renata.
Sama je ale odhodlaná se nevzdat. „Dopeču buchtu, sednu k počítači a budu na internetu hledat práci,“ naplánovala si program na včerejší večer.
Ochotná je vzít takřka cokoliv, na druhé straně ji ale limitují zdravotní problémy. „Mám částečné pracovní omezení, takže nemůžu osm hodin stát nebo sedět za mašinou. Snad se mi poštěstí najít pro začátek nějakou brigádu, to by hodilo aspoň nějakou korunu,“ počítá. Zatím však nerezignuje: „Musíme se s tím nějak porvat.“
