Horvátha na Vinohradech režíroval jako host Michal Dočekal a je třeba pochválit dramaturgii divadla za nasazení tohoto titulu, který má smysl a Vinohradům sluší. Hra Na krásné vyhlídce se odehrává během dvanácti hodin v omšelém hotelu, ležícím na „okraji středoevropské vesnice“. Hosté se objevují sporadicky a stálé osazenstvo jsou zkrachovalé existence. Sem přichází svobodná matka Kristina za svým někdejším milencem, šéfem hotelu Strasserem, který ji sice několikrát zradil, ale ona chce na vše zapomenout a začít znovu. Strasserovi nejdřív její zájem vyhovuje, ale pak se jí chce zbavit. Společně s dalšími mužskými obyvateli se proti ní spikne a všichni ji brutálně obviní z prostituce. Pak se ale ukáže, že Kristina je bohatá dědička...
Už na premiéře bylo znát, že publikum je hrou přece jenom zaskočené, neboť není tím, co by vinohradská scéna běžně nabízela. Rozpaky ale nepramenily jen z nezvyklé dramaturgie, ale i z inscenačního provedení. Dočekal se s Horváthem míjel v samotném základu - dramatik nepřivádí na jeviště postavy, které jarmarečně předvádějí svou amorálnost a cynismus, jsou to obyčejní lidé a na první pohled se mohou jevit i jako přátelské osoby. Horváthova hra líčící konec jedné epochy je drastická skrytě - především v tom, jak vyplouvají na povrch záporné charaktery postav. O nepochopení tohoto základního apelu vypovídá i výtvarné řešení, které se odvíjí od zbytečné režijní aktualizace - na ni upomíná i emblém Evropské unie na pultu hotelové recepce. Místo prostředí, z něhož vane zašlá minulost a pocit bezvýchodnosti, se tu nejprve objeví zcela indiferentní řešení a v druhém dějství pak blok hotelových dveří, které spíš připomínají kabinky na plovárně. Režii se nedaří vtisknout situacím konkrétní význam, inscenace nejprve rozbředává do nejasných kontur a pak se zmítá v křečovitém reji postav, které se tak stávají karikaturami. Obojí postrádá to, co dělá Horvátha Horváthem: hořkou otevřenost a schopnost v tragikomické poloze vystihnout stav světa.
Problémem je i herectví. Snad nejméně pochopená je postava číšníka Maxe, kterou Radek Holub obdařil odpudivými grimasami; pokřivenost povahy tu vyhlíží jako tělesná vada, o snaze převést vše do jednoduchého komediálního jmenovatele ani nemluvě. Hana Maciuchová jako baronka Ada je typově špatně obsazená - na starou vysloužilou ženštinu, která si kupuje milence, je až příliš elegantní a kultivovaná, a tak se ve vypjatých chvílích snaží vše překrýt prázdným křikem a hysterií. Karel je v podání Michala Novotného místo skutečného grázla jen kolohnát, který pouští hrůzu, a nepřesvědčí ani zrazená hrdinka Kristina, kterou Lucie Štěpánková hraje nevýrazně, nijace. František Němec (von Stetten) bez obtíží vystřihl „študýrku hochštaplera“. K autorovi se nejvíc přiblížil Václav Vydra jako Strasser v civilní poloze, v níž postava získává na pravdivosti. Také Karel Vlach jako podvodníček Müller nepředvádí své padoušství tak okázale, je to jen průměrné ale přesvědčivé sprosťáctví.
Horváth není jednoduchý autor, vyžaduje absolutní vnímavost a cit a Michalu Dočekalovi se tentokrát vysmekl a unikl neznámo kam.
HODNOCENÍ LN ***
Ödön von Horváth: Na krásné vyhlídce
Překlad: Josef Balvín Dramaturgie: Kristina Žantovská Režie: Michal Dočekal Scéna: David Marek Kostýmy: Sylva Zimula Hanáková Divadlo na Vinohradech, česká premiéra 18. 3. 2008
