Před zvolením hýřil kritikou a radami, teď narazí na realitu. Barack Obama se musí vyrovnat se zřejmě nejsložitější situací v mezinárodní politice od nástupu Nixona v roce 1968.
Dlouhé měsíce předtím, než korunoval svoji spanilou jízdu americkou politikou dobytím Bílého domu, stačil Barack Obama okouzlit svět. V průzkumech obliby vítězil téměř ve všech zemích nad svým republikánským rivalem Johnem McCainem. A na rozdíl od předchozích voleb, v nichž američtí voliči „neposlechli“ volání ze zahraničí - a zvláště z Evropy - a místo výměny za demokrata Johna Kerryho nechali v Bílém domě George W. Bushe, došlo nyní k názorové shodě.
Pozici na startovní čáře při řešení mezinárodních problémů může Obamovi usnadnit i jeho globální zázemí. Jak podotkl britský týdeník The Economist, jeho mírné vystupování může lahodit Evropanům, jeho příjmení odkazuje na Afriku, jeho prostřední jméno („Hussein“) zní familiérně arabsko-muslimskému světu a barva jeho kůže se blíží globálnímu průměru.
Tím ale jeho plusy ve výchozí pozici končí. Obama přebírá zřejmě nejsložitější situaci v mezinárodní politice od nástupu Richarda Nixona k moci v roce 1968. Od vlekoucích se konfliktů v Iráku a Afghánistánu přes pošramocené renomé USA ve světě přes jaderné choutky Íránu a Severní Koreje až po mocenské ambice nastupující Číny a resuscitovaného Ruska. Nemluvě o tažení proti teroristům, které si jako štafetový kolík zřejmě budou předávat i budoucí američtí prezidenti. Co se dá od Obamy čekat?
Nadšení na dobu určitou Už během předvolební kampaně stačil udělat několik přešlapů, byť naštěstí jen v rétorické rovině. Jedním z nich byla snaha zahájit dialog bez předchozích podmínek s takovými režimy, jako je ten íránský. Obama ale na druhou stranu ukázal, že se dokáže rychle poučit -ostatně již brzy začal od plánu na takováto bezpodmínečná jednání ustupovat. A jeho jednoznačně vyjádřená podpora Izraeli společně s nasloucháním Dennisu Rossovi -blízkovýchodnímu expertovi působícímu jak za Clintona, tak za Bushe seniora - vyvrátila obavy, že by Obama chystal v tomto regionu nějaký obrat o 180 stupňů.
Z českého pohledu může být klíčový jeho postoj jak k Evropě, tak k Rusku. A v neposlední řadě i k americkým plánům na vybudování nového opěrného bodu protiraketové obrany v Brdech. V prvním případě už Obama dokázal, že „svým“ Evropanům rozumí - a oni jeho milují, což dosvědčily tisíce zájemců sledujících jeho projev v Berlíně (otázkou ale zůstává, zda toto nadšení vydrží, až bude Obama naléhat na evropské vlády, aby poslaly do Afghánistánu či jiného ohniska tažení proti teroristům další vojáky...) ANO radaru na dobu neurčitou? Na úrodnou půdu padá přinejmenším u evropské levice jeho plán na rychlý odchod z Iráku. Je přitom pikantní, že jeho zdůvodnění - úkolem USA prý není hasit tamní sektářské násilí - jako by z úst vypadlo Georgi W. Bushovi, když v roce 2000 do Bílého domu mířil s izolacionistickými tezemi.
Pro zastánce radaru v Brdech zas může být uklidněním jeho „prozření“ po srpnovém ruském vpádu do Gruzie. Svůj doposud zdrženlivý postoj k protiraketové obraně („ano, ale jen když to bude fungovat“) tehdy změnil na jasnou podporu - přinejmenším dočasnou.
Obamovy zahraničně-politické plány vyvolávají naději i obavy. Tou hlavní hrozbou je, že se jeho vstřícnost změní v měkkost, které využijí nepřátelé západní civilizace. Pokud by se tak stalo, bude mít jeho nástupce práce ještě víc.
***
Hlavní hrozbou je, že se jeho vstřícnost změní v měkkost, které využijí nepřátelé západní civilizace
