Libyjský vůdce Muammar Kaddáfí vyzval k „svaté válce“ proti Švýcarsku. Jako záminka mu posloužil úspěch švýcarského referenda o zákazu mešit, prvotním důvodem však bylo předloňské zatčení jeho syna Hannibala švýcarskou policií.
BENGHÁZÍ/PRAHA Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. Muammar Kaddáfí má na Švýcarsko pořádnou zlost, která ho neopouští od předloňského zatčení jeho syna Hannibala a jeho ženy. Ti se ocitli ve švýcarské policejní cele poté, co bili své služebnictvo. Od té doby jsou vztahy mezi Bernem a Tripolisem v mizerném stavu, který se navíc měsíc po měsíci zhoršuje. A teď si Kaddáfí vzpomněl na „hůl“ v podobě loňského švýcarského referenda o zákazu mešit.
Libye vybrala ve Švýcarsku miliardy ze svých bankovních účtů, bezdůvodně zatkla dva švýcarské podnikatele, Švýcarsko naproti tomu sestavilo skoro dvousetčlenný seznam představitelů libyjské diktatury, kterým už nebude dávat víza. Libye na to přestala vydávat víza celé EU.
A ve čtvrtek přišel zatím vrchol diplomaticko-obchodní války mezi hrdým Švýcarskem a mocným a trochu šíleným libyjským vůdcem. Vyhlášení „svaté války“ neboli džihádu. „Proti nevěřícímu a odpadlickému Švýcarsku, které ničí mešity, musí být vyhlášen džihád všemi prostředky,“ prohlásil Kaddáfí na muslimských oslavách v libyjském Benghází, kterých se účastnily stovky představitelů arabského světa.
„Džihád proti Švýcarsku, proti sionismu a proti agresi není terorismem. Kterýkoli muslim, který bude mít cokoli společného se Švýcarskem, je odpadlík, je proti islámu, proti Muhammadovi, proti Bohu a proti koránu,“ uvedl libyjský vůdce. Přestože jeho slova znějí děsivě, víc než válce se v Kaddáfího představách džihád proti Švýcarsku rovná obchodní blokádě. Tedy ne klasickému terorismu nebo vyhlášení skutečné války v podobě ozbrojeného konfliktu.
„Masy muslimů musí vyjít na všechna letiště islámských zemí a nedovolit přistávání švýcarských letadel. Do všech přístavů, aby v nich nemohly zakotvit švýcarské lodě. Prohledat všechny obchody, aby v nich nemohlo být prodáváno švýcarské zboží,“ vysvětlil své pojetí džihádu Kaddáfí.
Pokud by tedy muslimové libyjského vůdce skutečně poslechli, což je krajně nejisté, víc než životy Švýcarů by byl v ohrožení prodej švýcarské čokolády, hodinek či zisky z vkladů arabských šejků ve švýcarských bankách. Ostatně Kaddáfí sám, který ze sebe teprve nedávno smyl nálepku největšího světového sponzora terorismu, se od teroristických metod distancoval. „Činy Al Kajdy jsou zločinem a znakem psychické choroby,“ uvedl libyjský vůdce, jehož dva agenti v roce 1988 připravili atentát, který zničil americké dopravní letadlo nad skotským Lockerbie, při němž zahynulo 270 lidí.
Švýcarská ultrapravice boduje Jako záminka pro výzvu k celomuslimskému bojkotu Švýcarska posloužilo Kaddáfímu podzimní referendum, při němž 57%Švýcarů odhlasovalo zákaz minaretů v této alpské zemi. Referendum bylo vyhlášeno na popud pravicově-populistické Švýcarské národní strany (SVP), které se podařilo s proticizineckou rétorikou vyhrát už v roce 2007 parlamentní volby. Zůstala sice v opozici, ale právě referendum o mešitách, prosazené přes odpor vládních stran, ukázalo, že její pozice jsou stále silnější. Evropské instituce sice výsledek referenda a zákaz mešit odsoudily, ale Švýcarská národní strana inspirovala svým úspěchem k podobným požadavkům i další extremistické strany v zemích EU.
Unie se dostala v minulých dnech do přímého střetu s Libyí díky tomu, že Švýcarsko je členem schengenského prostoru. Tripolis se totiž rozhodl, že nebude vydávat víza všem zemím schengenského prostoru, tudíž prakticky celé EU.
***
Kterýkoli muslim, který bude mít cokoli společného se Švýcarskem, je odpadlík
Masy muslimů musí vyjít na letiště a nedovolit přistávání švýcarských letadel
Kaddáfí Muammar Kaddáfí (68), syn berberského kočovníka, se v roce 1969 dostal k moci svržením libyjského krále Idríse. Přežil hned několik pokusů o atentát i převraty, je jedním z nejdéle vládnoucích diktátorů světa. Od sedmdesátých do devadesátých let 20. století jeden z největších světových sponzorů terorismu namířeného především proti Západu a Spojeným státům. V dubnu 1986 jen zázrakem unikl bombardování svého sídla americkými letouny. Po druhé americké invazi do Iráku, z obavy, že ho postihne osud iráckého diktátora Saddáma Husajna, normalizoval své vztahy se Západem. Vzdal se podpory terorismu a přestal usilovat o vývoj jaderné pumy. Žije v luxusně zařízeném beduínském stanu, který si s sebou vozí i na zahraniční cesty, pije velbloudí mléko a často chodí v tradičním beduínském oděvu. Považuje se za básníka, myslitele a spisovatele, jeho „Zelenou knihu“, jakousi zmatenou ideologickou příručku o třetí cestě mezi kapitalismem a socialismem, šířily libyjské kruhy po celém světě. Během čtyřiceti let své vlády se pokusil vytvořit několik soustátí spojením s jinými arabskými státy, například Sýrií či Egyptem, všechna rychle zkrachovala. Miliardou dolarů chtěl v devadesátých letech sponzorovat islámského černošského radikála Louise Farrakhana, USA však transakci zakázaly. Teroristům z Irské republikánské armády věnoval devět milionů dolarů. Prohlásil, že Ameriku objevil arabský mořeplavec „Emír Ká“ a že i Shakespeare byl Arab, jehož původní jméno bylo „šajch Espír“, indiáni jsou původem Arabové a přistěhovali se do Ameriky z Kanárských ostrovů. lup
