KÁBUL Na cestě nedaleko letištní plochy kábulského letiště stojí skupinka vojáků a civilistů. Na ploše roluje C-130 Herkules patřící k Illinois Air Guard. Zastavuje kousek od skupinky a technik otevírá zadní rampu. Vtom přichází důstojník a žádá přítomné, aby si vyslechli bezpečnostní poučení - hesla, podmínky pro nošení neprůstřelných vest, helem a podobně.
Za Herkules zajíždí bílý obrněný transportér s červenými kříži a českými vlajkami na boku. Vystupuje z něj několik mužů a vcházejí do letadla. Za chvíli vycházejí a nesou rakev, kterou naloží do transportéru. Pak se vrátí pro druhou, nastoupí, zavřou dveře a transportér pomalu odjíždí. Důstojník, který stále hovoří o bezpečnostních pravidlech, by mohl svou řeč zdůraznit tím, že by se otočil a řekl: „Dodržujte, co vám říkám, a máte větší šanci, že neskončíte takhle.“ Ale neudělá to.
Obrněný transportér patří ke kontingentu české polní nemocnice, která je rozmístěna na kábulském letišti. Jeho osádka je stálá a má neoficiální přezdívku Charon Team. Hlavní požadavek: pieta Stejně jako v případě onoho antického bájného převozníka je i jejich úkolem, pokud jsou požádáni, převážet mrtvé a předávat je buď rodinám, které si pro ně chodí k základně (to v případě afghánských vojáků), či zajistit odvoz rakve do márnice a pak zase na letiště.
„Je to tým lidí, kteří zajišťují převoz mrtvých. Musejí se především chovat naprosto pietně,“ říká podplukovník Martin Benda, velitel české polní nemocnice v Kábulu. Ostatně byl to Charon Team, který převážel tělo českého velvyslance zabitého při teroristickém útoku v Islámábádu a podílel se na ceremoniálu na kábulském letišti.
K Charon Teamu patří sedm lidí, ovšem vždy jen pět z nich se účastní převozů. „Probíhá to tak, že zavolají z velitelství letiště čas přistání letadla. My přijedeme k letišti a čekáme, až letadlo sedne,“ vysvětluje „velitel“ Charon teamu podplukovník Tomáš Pek. „Poté přijedeme k letadlu, většinou je tam čestná stráž, zúčastníme se ceremoniálu, naložíme rakev a jedeme buď na bránu či do márnice.“
Tomáš Pek slouží jako náčelník finanční služby a tato mise je už jeho pátá. Z toho byl už třikrát v Afghánistánu. „Už na dřívějších misích jsem občas pomáhal, když bylo potřeba. A teď, když se rozhodovalo, kdo co bude mít na starosti, mě požádali, jestli bych to nechtěl dělat,“ říká Pek.
Ten nejdůležitější nárok, který je na vojáky v Charon Teamu kladen, je dodržování piety. Pek tvrdí, že všechny převozy nejsou zdaleka stejné, takže skupina musí jednat někdy operativně. Nicméně existují pravidla, která se nemění - například vzdání pocty mrtvému, než se rakev přemístí do transportéru.
Tým je v pohotovosti čtyřiadvacet hodin denně, nasazování je nárazové, někdy i třikrát denně. „Ne, nesnažím se nic zjišťovat, ani se to v podstatě nedá,“ odpovídá Pek na otázku, zda se snaží o mrtvých, které převáží, dozvědět něco víc, třeba kvůli vyrovnávání se s touto „prací“. „Patří to k tomu, co děláme. Pro mě je důležitá jedna věc: abychom se chovali s co nejvyšší možnou úctou ke každému, koho převážíme.“
Na textu spolupracoval Marek Vítek, A-News
O autorovi| František Šulc, zvláštní zpravodaj LN v Afghánistánu
