PRAHA Fanoušci nejdřív Bohemians 1905 zachránili finanční sbírkou před krachem. Dnes jeden z nich dokonce vršovický klub sídlící u Botiče řídí.
Zelenobílé srdce má Lukáš Přibyl (28) od malička. Nepřestalo mu bít ani během dvouletého působení ve fotbalové Spartě. Na Letné přitom rozjel slibnou kariéru. Kromě funkce ředitele komunikace se vypracoval až do klubového představenstva. Jenže pak přišla nabídka, které šlo těžko odolat. Ze zapáleného fanouška se minulý měsíc stal nový ředitel Klokanů. Svůj nástup stihl Přibyl načasovat tak, aby ho při dnešním zápase Poháru ČMFS mezi jeho milovaným klubem a bývalým chlebodárcem už netrápil pocit rozpolcenosti.
* LN Dovedete si představit, jak byste vzájemné utkání Sparty s Bohemians prožíval, kdybyste na Letné zůstal?
Vypořádal bych se s tím profesionálně. To znamená, že bych nemohl fandit nikomu.
* LN V roli ředitele Bohemians to asi bude jiné...
Rozhodl jsem se, že budu komentovat přenos internetového rádia Bohemka. Věřím, že to bude pro fanoušky zajímavé.
* LN Vnímáte Spartu už zase jako tradičního rivala?
Spíš jako bývalého zaměstnavatele. Stále pozorně sleduju její výsledky, s klukama si často voláme. Doufám, že se jim bude v lize dařit.
* LN Už před vstupem do Sparty jste prohlásil, že se sympatií k Bohemians nevzdáte. Řešil jste kvůli tomu velké dilema?
Byla to jedna z věcí, nad kterou jsem hodně uvažoval. Také jsem tím změnil směřování své kariéry. Předtím jsem pracoval v České televizi, kde pro mě byl život takový bezstarostnější. Toho jsem se vzdal, když jsem se vydal na dráhu fotbalového činovníka.
* LN Jak se postavili k vašemu bohemáctví sparťanští fotbalisté?
Úplně v pohodě. Vždy po víkendu jsme se spolu bez problémů bavili, jak to vypadalo na Bohemce. Přinesl jsem jim ukázat i dévédéčko ze zápasu, se zájmem se na něj podívali.
* LN Změnil se také váš pohled na Spartu?
Předtím jsem bral trošku s nadsázkou taková ta klišé o tlaku. Pak jsem to ve Spartě zažil na vlastní kůži a musím říct, že šlo o psychicky nesmírně náročné období. A to jsem nebyl v kůži hráčů nebo trenéra. Takže fráze to nejsou. Jinak působení ve Spartě splnilo moje očekávání. Klub funguje jako standardní firma, to je v českém prostředí neobvyklé.
* LN Lze strukturu Sparty napodobit i v Bohemians?
Základní pravidla ano, ale celkově se aplikovat nedá. Bohemka si potřebuje hlavně udržet pozici rodinného klubu.
* LN Fotbalisté obvykle neodcházejí ze Sparty do Bohemians, aby posunuli svoji kariéru dál. Neberete proto své rozhodnutí jako krok zpátky?
Je to krok jinam. Ve Spartě jsem věděl, kam přesně jdu. Tady to vidím jako budování něčeho nového. Je to zčásti splnění mého snu.
* LN Nesnil jste v dětství spíš o tom, že byste se v Bohemce uplatnil jako fotbalista?
To jsem chtěl zpočátku. V šesti letech jsem šel na nábor a nevzali mě, i když jsem dal dva góly. Ale nezahořkl jsem. O ředitelování jsem nepřemýšlel. To přišlo až mnohem později.
* LN Prožil jste v životě někdy období, kdy vás dění okolo Bohemky moc nezajímalo?
Naopak se to ve mně čím dál víc stupňovalo. Ve třinácti letech jsem chodil na zápasy jen občas, pak jsem začal chodit pravidelně, následně jsem vyrážel i na výjezdy a psal články na internetové stránky klubu. Pak jsem přispíval do programu. No a teď jsem ředitelem.
* LN Sledujete zápasy z pozice ředitele klubu jiným pohledem?
Je pravda, že se člověk nemůže uvolnit ani křičet všechno, co křičel jako fanoušek. S každým utkáním souvisí i spousta povinností v zákulisí. Ale snažím se to skloubit. To znamená pozdravit se před výkopem s funkcionáři ostatních klubů a také zajít do kotle zafandit si s klukama.
* LN Do vedoucí pozice jste se dostal strašně rychle. Mezi prvoligovými šéfy jste jasně nejmladší...
Poté, co jsem nabídku z Bohemky dostal, tak jsem se o tom hodně bavil s Danem Křetínským (pozn. red. – šéf Sparty). Říkal mi, že ještě nejsem natolik vyzrálý manažer pro řízení celého klubu. Přesto jsem se rozhodl pro Bohemians. V našem klubu to není jen o řízení lidí, ale i o výkonné práci. Tu znám a vím, co obnáší.
* LN Třeba kapitán Dalibor Slezák je o devět let starší. Jak vás hráči berou?
Polovina kádru je starší než já. Ale máme tu takovou zvláštnost, že někteří hráči jsou dokonce starší než trenér. Jsme prostě mladý klub. Všichni tu táhnou za jeden provaz. Není to postavené, že existuje vedení a pak hráči. Je prostě jen jedna Bohemka. Na nadřízeného si moc nehraju. Před nedělním zápasem proti Mostu jsem se poprvé snažil hráčům promluvit do duše před nastoupenou kabinou. Kluci to vzali zodpovědně i bez toho proslovu.
* LN Usnadňuje vám vrozené fandovství každodenní práci?
Zase tolik ne. Když jsem přišel, tak se nic nedařilo. První tři zápasy a hned tři porážky. Najednou to nešlo nikomu. Začali prohrávat mladší i starší žáci. Sráželo mě to dvojnásob. Z pozice ředitele i z pozice fanouška. Trápil jsem se tím a zažil bezesné noci.
* LN Před dvěma lety hrozil kvůli finančním problémům Klokanům zánik. Smiřoval jste se s tím, že na oblíbený klub budete jen vzpomínat?
Emotivně jsem to neprožíval, protože jsem věřil, že nejde o úplný konec. S klukama z internetových stránek jsme se dohodli, že je budeme dělat dál, i když Bohemka hrát nebude. Když pak vzniklo Družstvo fanoušků Bohemians, tak se roztočil možná ještě větší kolotoč. Najednou mi Bohemka zabírala mnohem víc času než dřív.
* LN A také se vzbudila obrovská solidarita mezi jejími příznivci...
Konkurz znamenal nejen pro ně tvrdou výchovu. Díky němu jsme teď všichni společně na jedné lodi. I já s Bohemkou zažívám nejkrásnější období.
* LN Mají proto Klokani také nejtolerantnější fanoušky v republice?
S tím souhlasím. Ukázalo se to v neděli při lize s Mostem. Lidi měli právo být naštvaní. Bohemka byla poslední, nepředváděla žádný fantastický fotbal. Všechno bylo proti. Ale diváci přišli ve stejném počtu jako normálně, nikdo nenadával a hráči cítili podporu. Tahle tolerantnost se zrodila už při sezoně ve třetí lize. To jsme třeba prohrávali o poločase s Čáslaví, ale s kamarády šli o přestávce v klidu na párek a spokojeně si říkali: Hlavně že se hraje.
* LN Euforie tedy trvá dál. Může vůbec vyprchat?
Už je to někdy patrné. Lidi jsou daleko náročnější. Vždyť se během dvou let postoupilo ze třetí do první ligy... Svým způsobem jsme předběhli dobu. Hektickým způsobem se měnil i stadion. Od znovuzrození se při jeho rekonstrukci stihly udělat věci, na které se čekalo desítky let. Každopádně chápu, že lidi touží po nových impulzech.
* LN Neobáváte se, že může přijít větší krize a dav za brankou začne vyvolávat „Přibyl ven“?
Toho se nebojím. Nechci, aby fanoušci oslavovali moje jméno ani aby ho hanili. Pokud budou křičet „Přibyl ven“ a vyhrajeme, tak ať to klidně skandují celý zápas.
* LN Jak vysoko mohou Bohemians ještě dojít?
Alfou a omegou budoucnosti je stadion. Chceme zlepšit servis a pohodlí pro fanoušky. Také chceme vylepšit a centralizovat zázemí pro mládež. V otázce sportovních výsledků bych zatím raději nestavěl vzdušné zámky.
* LN Přesto – mají dnešní fanoušci naději, že se za svého života dočkají českého titulu?
Naději mají stoprocentně. Kvůli naději sem přece chodí. Kvůli naději založili družstvo, věřili, že se začne zase hrát a postoupí se do ligy. Fanoušci Bohemky žijí v nadějích, které se jim plní.
***
Když jsem přišel, tak se nic nedařilo. Hned přišly tři porážky. Začali prohrávat mladší i starší žáci. Sráželo mě to dvojnásob. Z pozice ředitele i z pozice fanouška.
