Součástí trestu byla šikana -hlad, zima a bití, tvrdí politický vězeň Jiří Wolf, kterého podle obžaloby exposlanec mlátil a kopal.
LIBEREC Emoce začaly bublat už na chodbě soudu, ještě než proces s bývalým komunistickým poslancem Josefem Vondruškou vůbec začal. Nejagilnější je čiperný osmdesátník. Nejdřív spílá fotografovi do blbečků, že Vondrušku obtěžuje. Pak si na jeho drzost stěžuje soukmenovcům: „Mě ta komedie tak rozčiluje, to jsou ty dnešní formy.“
Brzy je ale vyrovnáno, když patnáctku Vondruškových příznivců doplňuje zhruba stejné množství lidí, kteří přišli podpořit politického vězně Jiřího Wolfa. Právě toho měl Vondruška na přelomu 70. a 80. ponižovat a surově mlátit. Antikomunistický aktivista Jan Šinágl pak prohodí cosi o „bachařské partě“, nejmenší Vondruškův příznivec ale konflikt mírní s tím, že se „baví jen s inteligentními lidmi“. Nápadná kravata s jehlicí Pak už se dav hrne do soudní síně. Hned po přečtení obžaloby, podle které Vondruška Wolfa čtyřikrát napadl a pěstmi, kopanci a obuškem jej zranil, začíná soudce Pavel Pachner vyslýchat exposlance.
Nápadnou kravatou s jehlicí vyzdobený Vondruška vinu suverénně odmítá. Vězeňské vychovatele podle něj velitelé neustále kontrolovali, a nikoho tak prý ani teoreticky bít nemohl. Wolfa navíc podle svých slov v Minkovicích nikdy ani nezahlédl: „Poprvé jsem ho viděl v parlamentu, když se za mnou přihnal s televizními kamerami.“
Trochu do úzkých se exbachař dostává jen ve chvíli, když se ho žalobce ptá na jeho služební hodnocení z roku 1980, ve kterém se píše, že Vondruška bývá občas nevyrovnaný, impulzivní a unáhlený. Někdejší komunistický poslanec se nejdřív hájí slovy, že sbíral zkušenosti, ale ve chvíli, kdy mu žalobce připomene, že na vězně v té době dohlížel už dlouhých osm let, otočí: „To je charakterová vlastnost člověka.“
Pak přichází na řadu Wolf. Kulhá, a když poprosí o židli, ozve se z „rudého“ hloučku: „To je šašek.“ Politický vězeň, který si v komunistických kriminálech odseděl devět a půl roku, mluví obecně: „Součástí trestu byla šikana - hlad, zima a bití. Kdo z bachařů si chtěl zamlátit, zašel si na samovazbu, tam tekla krev.“
Na podrobnosti střetů s Vondruškou si ale nemůže vzpomenout. Soudce i žalobce se ho na ně opakovaně vyptávají, ale bez většího úspěchu. Hned na začátku třeba tvrdí, že jej Vondruška napadl asi šestkrát, nikoliv čtyřikrát, jak před třemi roky vypověděl na policii. Oproti původní výpovědi také odmítá, že by ho exposlanec mlátil služebním obuškem. „Jsem teď ve strašlivém stresu. Na policii jsem měl klid a výpisky ze svého spisu,“ vysvětluje.
Vondruška se tváří vítězoslavně a na Wolfa hledí jako kočka na myš. Hned nato se nechá o přestávce na chodbě novináři vyprovokovat - věští si vítězství a dodává, že na vše byly předpisy a nešlo o nějakou rvačku ožralých v hospodě.
„Filipes mě zpendrekoval“ Soud po chvilce pokračuje a Pachner se dostává do střetu s Wolfovými zastánci, kteří se domáhají, aby promluvil zbrusu nový svědek Míla Petrovský, kterého prý Vondruška také mlátil. Pachner ovšem povolává soudního znalce - psychiatra Bronislava Kobedu, podle kterého Wolf kvůli vězeňským „život ohrožujícím“ zážitkům trpí posttraumatickou stresovou poruchou, a některé věci si proto nemusí vybavit.
Petrovský zatím sedí na chodbě a čeká, až přijde na řadu. S Vondruškou se prý potkal jednou a stačilo mu to: „Při noční šichtě jsem si sedl na bobek a únavou usnul. Přišel pracovní a ten mě pendrekoval. Zavolal na pomoc dva a mezi nima byl Filipes (přezdívka Vondrušky). Ti mě znova zpendrekovali a pověsili na katr. Vondruška pak udělal věc, kterou mu nikdy nezapomenu - chytil mě za varlata a zmáčknul.“
***
ODPLATA ZA TYRANII * Trestně postihnout zločiny předlistopadového režimu se státu zatím příliš nedaří. * Snad nejkřiklavějším dokladem této praxe byl soud s bývalým vyšetřovatelem StB v Uherském Hradišti Aloisem Grebeníčkem, který byl obviněn z mučení vězňů v 50. letech. * Kvůli zdravotnímu stavu obžalovaného bylo soudní líčení odkládáno od roku 1997 a Grebeníček se nedostavil k více než deseti líčením. Nakonec zemřel v červenci 2003. * V souvislosti s listopadovým zásahem na Národní třídě se před soud dostali i někdejší důstojníci Sboru národní bezpečnosti Michal Danišovič a Bedřich Houbal. * Jejich proces se táhl deset let, Danišovič i Houbal nakonec dostali za zneužití pravomoci veřejného činitele tříleté podmíněné tresty. * Z nezákonného odvážení demonstrantů se zpovídali i Miroslav Štěpán, někdejší člen předsednictva ÚV KSČ, či bývalý ministr vnitra František Kincl a někdejší šéf kontrarozvědky Karel Vykypěl. * Štěpánovi vyměřil odvolací soud v říjnu 1990 trest dva a půl roku vězení, zbylí dva funkcionáři se za mříže dostali jen na krátko. * Několikrát trestně stíhaný byl i někdejší generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš. * Obvinění z trestného činu v souvislosti s činností Lidových milicí mu policisté nestačili sdělit před vypršením promlčecí lhůty, promlčena byla i jeho údajná vlastizrada v souvislosti s invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. * Kvůli událostem z roku 1968 byl Miloš Jakeš obžalován z vlastizrady ještě jednou společně s dalším předlistopadovým politikem Jozefem Lenártem. * V roce 2003 je vrchní soud zprostil obžaloby v plném rozsahu. Žalobci se nepodařilo prokázat, že se komunističtí politici dopustili v souvislosti se srpnovými událostmi roku 1968 něčeho nezákonného. * O moc úspěšnější nebyla justice ani při vyšetřování zločinů spáchaných v 50. letech. Za podíl na justiční vraždě političky Milady Horákové z roku 1950 byla odsouzená jediná aktivní účastnice vykonstruovaného procesu - bývalá dělnická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. * Brožová-Polednová byla původně odsouzena na šest let, soud jí následně zkrátil trest na tři roky. Zohlednil totiž amnestie z let 1953 a 1990.
