Pro silvestrovské vydání LN jsme vybrali úryvky z nejzajímavějších ohlasů.
Prezident měl před občany smeknout
Ad LN 2. 1.: Hrozí nám studená občanská válka
Situace u nás podle Václava Klause připomíná „studenou občanskou válku“. V přeneseném slova smyslu se prezident zmínil o „zbraních hromadného ničení národní pospolitosti“. To je v obecné rovině jistě pravda, je tu ale jedno velké ale: jsou naše povolební poměry opravdu takové, aby bylo na místě použití takovéhoto, doslova válečného slovníku? Pokud se u nás skutečně odehrává něco jako studená válka, pak výlučně mezi vrcholnými politiky. Obyčejní lidé si takový luxus dovolit nemohou. Po sedmi měsících neexistence vlády, která by disponovala mandátem založeným na parlamentní důvěře, se musíme zeptat: Co dělají politici pro to, aby si jich i politiky mohli občané vážit?
Nebylo by na místě spíše před občany smeknout a v novoročním poselství z Hradu jim poděkovat za trpělivost?
Lubomír Stejskal, mr.stejskal@email.cz
Reakce Milana Knížáka
Ad LN 15. 1.: Komunistický ideál...
Miroslav Macek je nezpochybnitelným pravičákem, alespoň to o sobě tvrdí. Když si k němu přijdete spravit zuby, ošetří vám jen pravou polovinu chrupu. Domnívá se, že je jediným politickým arbitrem v zemi, a proto posuzuje, co stojí napravo a co nalevo.
Nevím, kde sebral svá tvrzení o snaze NG „o zmohutnění instituce a jejího rozpočtu, tedy o zvětšení prestiže a moci“. Rád bych panu pravicovému Mackovi sdělil, že naši daňoví poplatníci platí vstup do galerie ze svých daní, poněvadž NG je státní příspěvkovou organizací a zásadní podíl jejího rozpočtu hradí stát. Takže naši občané zakoupením vstupenky platí podruhé. Srovnávání uměleckého odkazu generací s „poplatky na lyžařských vlecích či tenisových kurtech“ pramení z okamžitého Mackova pomatení smyslů, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Samozvaný umělecký kritik Miroslav Macek se také mýlí v tom, když se domnívá, že umění probouzí jen plakátově ušlechtilé city. Ke kultivaci osobnosti patří někdy i facka, jak nás o tom ostatně pan Macek přesvědčil, když, řekněme oprávněně, zfackoval kolegu Ratha. Umění někdy zjemňuje a zklidňuje, jindy naopak pobuřuje a znechucuje. Obé vede ke komplexnímu vývoji osobnosti. A člověk, který se naučí žít s potřebou umění, si umí s těmito jevy poradit.
Překvapilo mě, že pan Macek, který se často vydává za kulturního člověka, překládá si Shakespeara a píše (ne sice příliš zdařilé, ale přesto) verše, se tak diletantsky až nenávistně staví k výtvarnému umění. Je to asi tím, že v Národní galerii dlouho nebyl. (Možná, že vůbec nikdy, nechci mu sahat do svědomí.) A určitě neví, že komunisté, kteří vládnou Národní galerii v Londýně a Tate Modern tamtéž, tento komunistický ideál volného vstupu zavedli již před lety.
Údajně také pravicový Milan Knížák, generální ředitel NG
Za koho mluví Paroubek?
Ad LN 18. 1.: Paroubek metá blesky
Poslední průzkumy veřejného mínění ukázaly, že 82 procent lidí si myslí, že Václav Klaus obstál v roli prezidenta republiky. Aktuální průzkum společnosti STEM ukázal, že Klause hodnotí kladně kromě příznivců stran vládní koalice také tři čtvrtiny přívrženců ČSSD. Přesto Paroubek minulý týden Klause tvrdě kritizoval a vyhlásil, že ČSSD přijde se svým kandidátem na post prezidenta. Předseda ČSSD, který se tak rád řídí průzkumy veřejného mínění, by měl zvážit, koho vlastně svými vyjádřeními reprezentuje.
Tomáš Jirsa, senátor
Chvála bláznovství
Ad LN 26. 1.: Němec a děd Vševěd
Se zvláštním zájmem jsem si přečetl glosu Ondřeje Neffa, ve které vyzývá náš Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), a potažmo mne, k neopouštění zdravého rozumu. Učinit z nevinného žertíku, kterým jsem si dovolil ilustrovat naši problematiku na pohádce o Karkulce (jednalo se přece o děti), tak zlopověstnou, až osudovou záležitost, připomíná tak trochu atmosféru úvodní zápletky Kunderova Žertu.
Úřad pro ochranu osobních údajů (jako všude jinde ve světě) chrání naše soukromí a vede často nerovný souboj s trendy, které jsem v jednom článku nazval světem Matrixu. Pokud se pan Neff domnívá, že chci pozavírat všechny pohádkové bytosti, které něco, o někom, na někoho řekly, a tak zlikvidovat nejen pohádkový svět, bojí se zbytečně. Proč kvůli tomu démonizuje úřad a mne samotného, bohužel nechápu.
RNDr. Igor Němec, předseda ÚOOÚ
Šéf ČT Janeček musel Lamberta v LM vidět
Ad LN 22. 2.: Milicionář „přežil“, řídí dál ČT
Rozhovory s ředitelem České televize panem Janečkem jsou zajímavé v tom, že on říká, že mu pan Lambert nikdy neřekl o svém členství v Lidových milicích (LM). Docela mu věřím. Pan Lambert neměl žádný důvod mu to říkat, protože to pan Janeček moc dobře věděl.
Musel totiž nejméně desetkrát pana Lamberta v milicionářské uniformě osobně vidět. Pracovali ve stejném podniku Silon Planá. Závodní jednotka LMvždy tvořila nejdůležitější část prvomájového průvodu příslušného podniku. Toho se určitě pan Janeček, jako člen KSČ, pravidelně zúčastňoval a je zcela absurdní, že by si nikdy nevšiml svého přítele v šedé uniformě.
Bedřich Centner, centner@holice.cz
Jedna strana debaty
Ad LN 7. 3.: Povzdech nemytého anarchisty
Wall Street jenom čumí, jak to Kléma umí. To bývalo heslo, jímž se budovatelé lepšího příští povzbuzovali v době, kdy i sklizeň brambor bývala tvrdou ranou válečným štváčům. Já zas čumím, jak to „umí“ pan Lubomír Zaorálek. Případně i naše milicionářská TV, která v debatě ukáže politickou příslušnost zastánců základny (u primátora Plzně ODS), ale u starostů odporujících základně neuvede, že se jedná o KSČM. (Když to o sobě neuvádí ani ředitel?)
Pokud jde o jistě umytého pana Lubomíra, odvolává se na prestižní publikace z USA, aniž si stihne povšimnout a dát nám vědět, že se jedná o jednu stranu tam vedené debaty. Nejkrásněji nesmyslné je ovšem jeho tvrzení, že v případě prvního úderu USA na Rusko a Čínu by zdevastovanému nepříteli zbylo jen málo hlavic. (A ty by měl a mohl zachytit i u nás umístěný radar). V případě hypotetického „prvního úderu“ by totiž odpálení raket okamžitě zaznamenaly ruské i čínské satelity, a než by americké rakety stihly doletět na své cíle, byly by už ve vzduchu ruské i čínské rakety odvetné. Takže tak. Napadá mne i jedno pozdější heslo, byť ne úřední. Soudruzi, přestaňte už kecat!
Jan Beneš, Obořiště
Žádní kostlivci po mně v Praze nezůstali
Ad LN 16. 3.: Jen ho nechte, ať tam vyleze
Miloš Čermák ve svém článku stačil primátora Pavla Béma obvinit z politického kariérismu i pochválit za to, že zkusí zdolat Mount Everest. Až potud je to věc obou pánů. K tvrzení autora článku, že Bém svým klientelistickým vládnutím se sociálními demokraty v Praze „zajistil Paroubkovi politickou imunitu po nástupu k moci“ a „Paroubkovi kostlivci zůstali bezpečně zavřeni v magistrátních skříních“, chci ale něco dodat.
Zaprvé žádní kostlivci nejsou. Funkci náměstka primátora Prahy pro finance jsem opouštěl bez restů a řada nezávislých auditů od té doby potvrdila, že Praha měla v té době zdravou ekonomiku. Nezůstaly po mně žádné chyby, které by bylo možné politicky využít.
Když už tedy pan Čermák začal s kostlivci ve skříni, přidržím se jeho slovníku – kde nic není, ani smrt nebere. Pokud by po mně na pražské radnici nějací kostlivci zůstali, byli by už dávno venku, protože chuť na straně ODS určitě nechyběla a v této zemi se trvale neutají prakticky nic.
Jiří Paroubek, předseda ČSSD
Proč si nevzpomněl na Nanynku?
Ad LN 11. 4.: Možná si premiér vzpomněl na...
Pokud česky mluvící premiér v esemesce k česky mluvícímu novináři použije větu v němčině, kterou shodou okolností používali jako svoje heslo nacisté, těžko to mohu považovat za náhodu. Zvlášť když premiér už dříve použil třeba slovní spojení „noc dlouhých nožů“. Inu, když už máme takového premiéra, nezbývá nám než doufat, že se mýlím a že svoji esemesku začal oněmi inkriminovanými slovy jen díky nějaké staré písničce. Škoda že premiér esemesku nezačal třeba slovy „Šla Nanynka do zelí“, pak by ho z používání nacistických průpovídek skutečně nikdo nařknout nemohl.
David Pytlík, D. Pytlik@seznam.cz
Čunek se mne dotknul osobně a urážlivě
Ad LN 13. 4.: Jediná Čunkova chyba
K názoru představenstva Zlínského hnutí nezávislých musím vyslovit svůj hlasitý protest. Označili pana Čunka za charakterově silnou osobnost. Zřejmě pod dojmem jeho vyjádření o hnědě zbarvených občanech, ohníčcích a nepořádku jako nutné podmínce pro udělení státní dotace. Jsem také hnědě zbarvený občan. Chcete-li mne nazývat Cikánem, tedy Cikán. Jinak taky inženýr, tedy člověk podle obecně platných kritérií vzdělaný, pracoval jsem celý život, platím řádně daně a jsem vůbec docela hodný člověk, ohníčky dělám jen u sebe na chalupě, a to ještě docela skrytě a spořádaně. Takových lidí mám v rodině plno a vidím jich kolem sebe taky dost. Jestli to nevíte, pan Čunek se mne dotknul osobně a urážlivě. Takhle se nevyjadřuje charakterově silná osobnost.
Karel Holomek, Brno
Bodies... Mnoho povyku pro nic
Ad LN 7. 5.: Mrtvý košíkář
Při své návštěvě New Yorku jsem se připojila k těm 16 milionům morbidních voyeurů – jak píše pan Neff – a výstavu Bodies... The Exhibition jsem zhlédla. Na rozdíl od jiných, kdo se nad výstavou pohoršují, mě nepobouřila. Každý si na výstavě najde své, tak jako na každé jiné. Jeden najde na výstavě senzaci a perverzi, jiný poznání, i když v bizarní formě. Nejsem zastáncem „hnusů“, ale tohle je mnoho povyku pro nic!
Gabriela Bártová, bartova.gabriela@seznam.cz
Spíš než blob mi vadí stadion Sparty
Ad LN 18. 5.: Praha má o Letné jasno
Vypravil jsem se podívat na novou Národní knihovnu z Baby, botanické zahrady – vrcholu Čimické, Okrouhlíku, ortopedie na Bulovce, Krejcárku, památníku na Žižkově, „Pakulu“, Kavčích hor, Vyšehradu, Dívčích Hradů a Petřína. Měřítkem výšky mně byla letenská vodárenská věž. Odevšad se mně jevil objekt Kaplického knihovny velice skromný. Co mně však ze všech pohledů vadilo, je objekt stadionu Sparty. O tom se vůbec nemluví. Kdyby se tento objekt (jak je možné vidět z přenosů, jen párkrát do roka zaplněný) zrušil, vůbec by se nic nestalo.
Ing. Dalibor Štys, datystys@volny.cz
Raději výslovnost knížete než ptydepe
Ad LN 19. 7.: Prezident? A proč ne Schwarzenberg?
Proboha, ukažte druhého, kdo dokáže tak přesně formulovat myšlenky, používá tak bohatý slovník a mluví správně česky! Copak už všichni rozumíme jenom ptydepe? Bohužel nejen primitivové, místo aby poslouchali, co říká, využívají této jeho „vady“, aby ho mohli zesměšnit. Je to vcelku smutné, ale pan Schwarzenberg se tím jistě netrápí. Tomáš Tichý, tomas.tichy@rwe.cz
Václav Neckář nikomu vědomě neublížil
Ad LN 25. 6.: Neckář donášel StB
Milé Lidové noviny, asi se nedočkám toho, že se jednoho dne objeví na titulní stránce tlustý titulek o tom, že pan Vomáčka udával svého souseda Vopičku. I když to bude stokrát pravda, neotisknete to, protože nebudete riskovat žalobu od pana Vomáčky. A neotisknete to hlavně proto, že jméno pana Vomáčky vám, na rozdíl od jména oblíbeného zpěváka, prodejnost čísla nezvýší.
Jak z celého textu vyplývá, Václav Neckář nikomu vědomě neublížil, a tudíž si pranýř, kterému je titulním textem a následnými články a relacemi o něm v dalších médiích vystaven, nezasluhuje. Podobnými aférami se v skrytu nejvíc baví ti, kteří tehdy Václava a další nešťastníky k těm nedobrovolným a potupným kontaktům nutili. Není to spravedlivé. Kdypak otisknete jejich jména?
Jiří Menzel, filmový režisér
Lepší filmy bez státní podpory neočekávejme
Ad LN 2. 8.: Konec starých dobrých časů?
Mimořádně příjemným překvapením pro všechny milovníky filmu byl čtvrteční Úhel pohledu prezidenta republiky. Václav Klaus v něm uvažuje o významu filmového umění v reakci na smrt dvou velikánů tohoto oboru – Ingmara Bergmana a Michelangela Antonioniho.
Prezident se ovšem přiznal, že postrádá díla mimořádného uměleckého dopadu, jaká tvořili třeba Bergman nebo Antonioni, tedy tvůrci pracující v podmínkách kinematografií bohatě podporovaných státem. Bergman je, i přes svou nespornou genialitu, nemyslitelný bez kontextu kulturu podporujícího poválečného Švédska. Bez státní podpory filmového průmyslu se totiž, pane prezidente, ničeho lepšího nežli Pupenda nebo Shreka prostě nedočkáte. A to ještě spíše Shreka 3 nebo Po hlavě do prdele.
Jan Hřebejk, filmový režisér
Spratek je slovo nejen výstižné, ale i veselé
Ad LN 19. 9.: O slušnosti
Tak jsem si s gustem přečetl zprávu od pana Michala Pavlaty o spratcích kolem nás a líbila se mi natolik, že jsem dokonce zauvažoval. Termín spratek je velkolepej a já navrhuji, aby byl rozšiřován, jak jen to půjde. Abychom se pokusili udělat z něj terminus technicus, který bychom vyslovovali nikoliv ve vzteku, ale v kombinaci s úsměvem. Stal by se jakýmsi výsměchem, a jak nám napovídá zkušenost z politických anekdot, s výsměchem se dost dobře nedá bojovat. Ten na vysmívaných ulpívá.
Určité, byť nepatrné procento mladých lidí, které můžeme dnes zahrnout pod označení spratek, z toho může vyrůst. A já si myslím, že těmto kolísajícím jedincům bychom zavedením tohoto nelichotivého označení mohli vnuknout přechod mezi slušné lidi. Že by se jako rádi z téhle kategorie vyčlenili. Drtivá většina ovšem spratky zůstane, protože ta niterná pokurvenost (curvus ve smyslu křivý, zakřivený) má příliš hluboké kořeny. Tady už slovo spratek nebude mít ty terapeutické účinky, ale nám, kteří se považujeme za slušnější část společnosti, to udělá radost, neboť spratek je slovo nejen výstižné, ale i veselé. A tak děkuju panu Pavlatovi za jeho připomenutí a jsem odhodlán používat toto slovo všude, kde to bude zapotřebí.
Jiří Suchý, ten ze Semaforu
Smažák je dobře doložitelná tradice
Ad LN 16. 10.: Smažený sýr na cestě do Evropy?
Trochu mne mrzí, že je můj oblíbený smažený sýr ve vašem listě zlehčován poznámkami o socialistických časech. Vlastním klasickou kuchařku Sandtnerové z roku 1941, tedy 34. nezměněné vydání, a už tady se smažený sýr uvádí (v oddíle Různé večeře).
Jde tedy o tradici starší, dobře doložitelnou. Michaela Freiová, Praha
Nemusím být ještě gauner, jsem-li spořivý
Ad LN 12. 12.: Korunka ke korunce...
Ve středečních Lidovkách mě pan redaktor Zvěřina dal za vzor spořivosti všem občanům. Jen vrozená skromnost mě nutí jeho lichotku zdvořile odmítnout. Potěšilo mě ale, že zatímco jiní vymýšlí fámy o luxusním bydlení na „Staromáku“, on si vzal na paškál mou šetřivost. Ano, jsem spořivý. Tahle vlastnost je prý vrozená všem Valachům, bez ní by totiž v chudém kraji neobstáli. V bytě na ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) jsem zůstal bydlet i proto, že šetřím peníze státu. Tento byt by jinak zůstal prázdný a nevyužitý, ministerstvo by z něj nemělo ani korunu. Kdo mě zná, potvrdí, že bydlet v centru Prahy nikdy nepatřilo k mým životním snům. Za moji spořivost se mi můžete smát, můžete mě za ni i pomlouvat, ale gaunera ze mě nedělejte!
Obávám se ale, že zde vůbec nejde o racionální fakta. Mnoho novinářů naopak baží po jediném – vidět Čunka poníženého, zničeného, zadupaného do země. Chtějí symbolickou fotku, jak si zMMRodnáším ve dvou igelitkách všechny své věci. Až v té chvíli mohou ve svém honu polevit – konečně odtáhl!
K novinářům mám veskrze kladný vztah. Mnozí mi vyčítají, že jsem k nim až příliš vstřícný a otevřený. V jednom ohledu však s nimi vášnivě nesouhlasím. Jsem totiž přesvědčen, že nesou zodpovědnost za to, že v českém národu probouzí ty nejnižší pudy, jakými jsou závist, pomstychtivost a bezohlednost. Novináři si takto vychovávají nejen své čtenáře, diváky a posluchače, ale ovlivňují atmosféru v celé společnosti. Pokud budou v tak masovém měřítku i nadále útočit jen na ty nejnižší pohnutky v nitru člověka, nečeká tuto společnost věru veselá budoucnost! Jiří Čunek, předseda KDU-ČSL, senátor
***
„Pokud by po mně na pražské radnici nějací kostlivci zůstali, byli by už dávno venku, protože v této zemi se trvale neutají prakticky nic.“ Jiří Paroubek
„Ano, jsem spořivý. Tahle vlastnost je prý vrozená všem Valachům, bez ní by totiž v chudém kraji neobstáli.“ Jiří Čunek
Dopisy jsou redakčně kráceny. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy na www.lidovky.cz/dopisy.
