ROZHOVOR TÝDNE Frederik de Klerk S EXPREZIDENTEM JAR HOVOŘIL Pavel Černý
Bílí Jihoafričané opouštějí rodnou zemi a hledají štěstí jinde, přiznává bývalý jihoafrický prezident, podle něhož je na vině to, jak je v praxi naplňován zákon, který měl po pádu apartheidu vyrovnat rozdíly mezi černými a bílými.
* LN Jak byste popsal - ve stručnosti - situaci, ve které je dnes Afrika jako celek?
Je na tom špatně. Ale ne zas tak špatně, jak si myslí lidé v Evropě. Když porovnáte Afriku před dvaceti lety s dneškem, došlo hned ve dvou směrech k zásadnímu zlepšení. První věc je demokracie. V dnešní Africe je u moci víc plně demokratických režimů a mnohem méně diktátorů než před dvaceti lety. Druhá věc je ekonomika. V Africe dnes najdete mnohem víc zemí, které jsou relativně ekonomicky úspěšné. V některých z nich tomu samozřejmě napomohlo objevení ropy nebo jiných surovin. Celkově vzato, zatímco se propast mezi Afrikou a zbytkem světa zvětšuje a Afrika stále ještě zaostává na poli vzdělání nebo v otázce, jak si poradit s chudobou, dá se říct, že se Afrika přece jen zvedá.
* LN Mluvil jste o nerostných surovinách. Zvlášť v poslední době se v Africe rozpoutal boj mezi Evropou, Amerikou, a hlavně pak Čínou - všichni prahnou po ropě, zemním plynu nebo minerálech. A všichni mají plno řečí o tom, jak Africe pomáhají - jak tam přispívají na nové školy a infrastrukturu. Je to podle vás ten správný způsob, jak pomoct Africe? Nebylo by lepší budovat tam průmysl, a tím dát místním lidem práci?
Nevidím nic špatného na tom, že se Evropa snaží zajistit přístup ke zdrojům nerostných surovin, které sama potřebuje. Fakt, že si konkuruje s Amerikou a s Čínou, je pro Afriku jen plus. Podle mého názoru ale může Afriku skutečně spasit jen zemědělství. Řada států totiž nemá ani ropu, ani plyn nebo nerostné suroviny, ale mají úrodnou půdu. Nejprve je však potřeba pomoct africkým zemědělcům, jinak se dnes neprosadí na trhu. Mám tím na mysli dotace. Evropští a američtí farmáři dostávají na dotacích pětkrát tolik, než kolik jde na pomoc Africe. Co se investic týče, určitě by se mělo v Africe i vyrábět. Číňané sice stavějí fabriky, ale přivádějí si s sebou své dělníky. To nic neřeší. Je jasné, že potřebují školený personál, ale mohou přece zaškolit i místní lidi.
* LN Přejděme k lidským právům a k vašemu sousedovi, Zimbabwe. Přesto, že se lídr opozice Morgan Tsvangirai stal letos v únoru premiérem, faktickou moc v zemi dál drží diktátor Robert Mugabe. Nebo se situace v zemi mění aspoň trochu k lepšímu?
Podle mě zůstává velmi neuspokojivá. Je o něco lepší, než byla loni, ale pořád je alarmující. Očekávám, že nová jihoafrická vláda prezidenta (Jacoba) Zumy bude proti Mugabemu postupovat tvrději než ta dosavadní. Hlavně, že bude trvat na tom, aby se v zemi uskutečnily nové volby, jaksepatří monitorované, a to co možná nejrychleji. Podstata zimbabwského problému je totiž složitější. Řada lidí věří tomu, že daleko větší moc než Mugabe mají generálové jeho armády. Jen řádně zvolený nový prezident, kterého nebudou mít v kapse (jako Mugabeho - pozn. red.), by mohl situaci v zemi vrátit do normálu.
* LN Říká se, že jediný, kdo může nějak zasáhnout do vývoje v zemi, je Jižní Afrika jako Mugabeho největší a de facto jediný obchodní partner.
Myslím, že po nás nelze chtít, abychom se chovali jako Velký bratr. Jižní Afrika nechce hrát roli, do které se stylizovaly Spojené státy za prezidenta Bushe. Jsme opatrní, když jde o jiné země a nikdy nejednáme sami, ale po dohodě s ostatními. Nechceme si hrát na Velkého bratra, který na každého ukazuje a říká mu, co má dělat.
* LN Mluvíte o Africké unii? Té se přece vyčítá, že je neschopná se na něčem usnést a jednat... že je slabá.
Organizace spojených národů má stejnou pověst. Nemyslím, že Africká unie je silná. Zklamala v Zimbabwe, zklamala i v jiných zemích. Ale to neznamená, že takové organizace nejsou potřeba. Je jen potřeba je reformovat.
* LN Jak se dnes žije v Jižní Africe? Potkávám čím dál víc Jihoafričanů - bílých -, kteří mluví o tom, že ze země odejdou. Míří do Británie, Severní Ameriky nebo i do Austrálie či na Nový Zéland. Proč?
Je to pravda. Řada z nich prožívá deziluzi. Už jsme takhle přišli skoro o milion lidí, o téměř 25 procent bílé populace. Ale je potřeba zdůraznit, že řada z nich jen cestuje po světě, vyráží na zkušenou a nakonec se vracejí domů.
* LN Přesto, i tak mluví o nezaměstnanosti, mizerných vyhlídkách a rostoucí kriminalitě...
Největší procento z těch, kteří natrvalo odejdou, mluví o diskriminaci. O tom, že se zhoršilo jejich postavení, protože jsou bílí. Pravdou je, že program, zavedený po pádu apartheidu, aby vyrovnal rozdíly mezi černými a bílými, nebyl implementován zrovna šťastně. Na nejrůznější místa se dostali lidé bez patřičného vzdělání a praxe jen kvůli barvě kůže. Výsledkem jsou nekompetentní a de facto nefunkční služby, a hlavně pak úřady. Moc doufám v to, že se to co nejrychleji změní. Nová vláda slibuje, že se o to zasadí.
* LN Promiňte, ale jen tak pro zajímavost, kolika jazyky z oficiálních jedenácti jihoafrických mluvíte?
Jen dvěma. Ale řada Jihoafričanů, kteří vyrostli na venkově, mluví ještě minimálně jedním jazykem černošských kmenů. Já jsem vyrostl ve městě. Mluvím afrikánsky a anglicky.
* LN Jak jsou na tom dnes bílí a černí Jihoafričané co se vzájemných vztahů týče? Sdílejí nějaké hodnoty, nebo se jeden druhému naopak znovu odcizují?
Řekl bych, že se naopak čím dál víc sbližují. Černošské obyvatelstvo se stává součástí střední třídy. Černí a bílí jsou dnes sousedi na předměstí a jejich děti chodí do stejné školy. A z ulic mizí napětí. Dodnes mě nepřestává udivovat, kolik černochů se ke mně na ulici hrne, aby mi stiskli ruku...
***
F. W. de Klerk Léta v politice Frederik Willem de Klerk zastával úřad jihoafrického prezidenta v letech 1989 až 1994. Právě on ukončil apartheid, jinak rasovou segregační politiku, kvůli níž se Jižní Afrika ocitla na dlouhá léta v mezinárodní izolaci. Zrušil také zákaz činnosti, který byl uvalen na Africký národní kongres a nařídil z vězení propustit jeho lídra Nelsona Mandelu. Společně s ním převzal v roce 1993 Nobelovu cenu za mír. V roce 1997 se stáhl z politiky. De Klerk se narodil v Johannesburgu v rodině s politickou tradicí - jeho pradědeček byl senátorem stejně jako jeho otec, který to dotáhl dokonce až na šéfa horní komory parlamentu. Od roku 1969 zasedal v parlamentu, v roce 1978 se poprvé dostal i do vlády (vystřídal pak v různých vládách několik postů, včetně ministra pošt a telekomunikací nebo ministra školství). V únoru 1989 byl zvolen šéfem Národní strany a v září pak prezidentem. Vedle toho, že skoncoval s apartheidem, nařídil ukončit i jihoafrický nukleární program.
