Výročí neznamená pouze důležité datum v kalendáři, ale také může zrcadlit, jak si připomínaného člověka vůbec ceníme. Schválně jestli média zachytí, že dnes uteklo pětašedesát roků ode dne, kdy v koncentračním táboře popravili teprve dvaapadesátiletého spisovatele a novináře (taktéž) Lidových novin Karla Poláčka? Já vím, je v tom zádrhel. Dlouho se totiž tvrdilo, že zemřel o tři měsíce dřív v osvětimské plynové komoře. V 90. letech se však podařilo najít svědkyni, účastnici pochodu smrti, která potvrdila, že přežil transport do tábora v dnešním polském Zabrze a napsal tam ještě divadelní aktovku, v níž pamětnice hrála. Teprve pak ho odvezli zesláblého na saních do Gliwice, kde zahynul.
Z Rychnova nad Kněžnou mi přišla neuvěřitelná zpráva, jak se staví radní Poláčkova rodného města k jeho památce. Léta nejsou schopni či ochotni nechat opravit fasádu školy, kam chodil. Žlutobílá budova stojí nedaleko kolowratského paláce, byvši vystavěna majitelem panství Františkem Antonínem Kolowratem Liebštejnským v roce 1819 jako obecní škola se třemi a později s pěti třídami. Od roku 1905 sloužil dům coby obecní úřad, potom městský národní výbor a za bolševika v něm dřepěl Dům politické výchovy OV KSČ. Asi v rámci politické výchovy k vygumování mozků bolševici odstranili ze zdi v přízemí pamětní desku připomínající zdejší návštěvu T. G. Masaryka v roce 1926. Teď tam sídlí základní škola pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami, jejíž ředitelka Hana Fuksová marně usiluje o opravu hroutícího se stavení.
V knize Bylo nás pět Petr Bajza vece: „Školu máme pěknou novou a my máme taktéž pana učitele Veselíka, on nosí zlaté brejle a o přestávce jí housku a čte si v knížce, a když vidí nezdobu, tak uloží trest, jemu je to fuk.“ Fuk je zjevně stav školy zejména městskému zastupitelstvu, které čeká, až nějakému žákovi spadne římsa na hlavu. Nejlepší by bylo tu nezajímavou barabiznu srovnat se zemí a za nezištné pomoci spřátelených firem místo ní uhňácat supermarket nebo aspoň hernu, aby se sypaly penízky do městské kasy či do vlastních kapes, že.
Kdyby jen Rychnov! Račte si sestavit pozoruhodný puzzle, kterak se různí dutolebci snažili zlikvidovat Petra Nedomu v Galerii Rudolfinum, co se dělo kolem Středočeské galerie, jak hejtmanka Plzeňského kraje Milada Emmerová vykopla z Galerie Klatovy/Klenová Marcela Fišera, o aktuálním sprostém dění s českobudějovickou Galerií současného umění a zacházení s Michalem Škodou nemluvě. Baže, největším nepřítelem koaličních pobratimů na radnicích není korupce, ale kurátoři výstavních síní!
Budu tedy rád, když mi starosta Jiří Rokl a královéhradecký hejtman Lubomír Franc odpoví na pár otázek. Takto si, pánové, vážíte Poláčkova dědictví? Máme snad my, co spolu mluvíme a milujeme jeho dílo, na školu uspořádat mezi sebou sbírku? Říkají vám něco eurofondy? Za dva roky uplyne 22. března 120 let od autorova narození. Máte šanci se usebrat, jinak vám na podzim voliči mohou slovy Bejvala Antonína říci: „Fuj, fuj, nehrám.“
