Za války sloužil Vladimir Trenťjevič Kašpur v Rudé armádě jako letec-navigátor a dispečer provozu. Už tehdy ovšem hrál v amatérském souboru. V pětadvaceti letech se sice stal členem Lunačarského divadla ve Vladimiru, ale herectví vystudoval teprve ve třiatřiceti.
Dva roky působil v moskevském divadle Sovremennik, pak přestoupil do souboru MCHAT, kde stanul po boku Smoktunovského, Tabakova, Jefremova, Mjagkova, Ljubšina a dalších hereckých hvězd a zazářil zejména jako Firs v Čechovově Višňovém sadu, Marmeladov v Dostojevského Zločinu a trestu nebo Zachar v Gončarovově Oblomovovi.
Jednou z jeho prvních filmových rolí byl manžel sousedky Zoji v Čuchrajově Baladě o vojákovi (1959). Výraznou úlohu Kolji měl v Panfilovově díle Ohněm se nepřebrodíš (1967), jako Budarin se ukázal ve dvou dílech válečného špionážního Azarovova filmu Cesta do „Saturnu“ a Konec „Saturnu“ (1967). V Karově adaptaci Mistra a Markétky (1994) ztělesnil bufetáře Andreje Fokiče Štávina.
Vladimir Kašpur zemřel v sobotu ve věku dvaaosmdesáti let v Moskvě, kde dlouhá léta žil s manželkou - lékařkou Ljudmilou.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
