130 let

NEKROLOG

Česko

Vladimir Motyl (82) ruský filmový režisér Byly mu tři roky, když otce, polského emigranta, odvlekli do lágru a popravili. Dětství prožil s matkou ve vystěhovalectví na Uralu. Teprve po politickém uvolnění směl vystudovat divadelní fakultu ve Sverdlovsku, kde začal režírovat v místním Divadle mladého diváka. U filmu začínal v tádžickém studiu v Dušanbe, kde debutoval snímkem Děti Pamíru (1963) o životě lidí ve vysokohorských podmínkách. V leningradském studiu Lenfilm pokračoval smělým dílem Smutek pro rytíře (1967) podle scénáře Bulata Okudžavy, které skončilo na pár let v trezoru pro údajné znevažování Velké vlastenecké války, přičemž na ni ve skutečnosti pohlíželo bez patosu a dokonce s humorem.

Pak natočil mimořádně úspěšný „eastern“ Bílé slunce pouště (1969) o ruském veteránu Suchovovi, který čelí cestou přes turkestánské pouště nástrahám basmačské bandy, která tu vládne po skončení občanské války. Snímek si s oblibou nechávali pouštět sovětští kosmonauti před startem z Bajkonuru. Další vynikající snímek Hvězda kouzelného štěstí (1975) o osudu tří žen, které následovaly své muže děkabristy do sibiřského vyhnanství, mířil v podtextu na stalinské gulagy a osudy vlastní rodiny.

V další dekádě pracoval jako televizní šéfdramaturg a k filmu se vrátil v roce 1980, kdy adaptoval Ostrovského drama Les a přišel s tituly Rozlučme se, dokud jsme se nepohádali dle Iskanderových povídek (1991) a Koně mě nesou (1996).

Zemřel v neděli 21. února na zápal plic po infarktu v Moskvě. Měl dceru Irinu, návrhářku filmových kostýmů.

Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek

  • Vybrali jsme pro Vás