Milánský rodák začal pěveckou kariéru v madrigalovém sboru. Byl samouk a na konzervatoř chodil jen krátce. Sotva stačil debutovat v Rigolettovi jako Sparafucile, vypukla válka a musel před fašisty uprchnout do Švýcarska. Koncem 40. let se prosadil v La Scale, zejména ve verdiovském repertoáru, ale též titulní úlohou v Boitově Mefistofelovi pod taktovkou Artura Toscaniniho.
Jeho zahraniční věhlas vzrostl, když ho v roce 1950 Rudolf Bing pozval do newyorské Metropolitní opery, kde otevřel sezonu jako Filip II. ve Verdiho Donu Carlosovi. Během čtvrtstoletí tam vytvořil stěžejní party, např. Musorgského Borise Godunova či Gurnemanze ve Wagnerově Parsifalovi, a seznámil se se svou příští ženou, balerínou Louellen Sibleyovou, s níž měl dceru Luisu a syna Marka.
V roce 1953 se poprvé objevil na salcburském festivalu, jak jinak než v kostýmu Dona Giovanniho v legendární inscenaci Herberta Grafa s dirigentem Wilhelmem Furtwänglerem, kterou zachytil ve filmu Paul Czinner. Dlouhá léta hostoval rovněž ve vídeňské Státní opeře, s níž se rozloučil před šestnácti lety partem Orovesa v Belliniho Normě.
Nepříliš úspěšně se také pokoušel o štěstí na Broadwayi ve Schaferově muzikálu Bravo Giovanni (1962) a Laneově Carmelině (1979).
Zemřel v pondělí 5. července v Atlantě na následky nedávného infarktu.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
