Tým Philipa Moose z univerzity v Utahu zatím nezkoušel účinky na lidech, ale na buněčných kulturách v laboratorních miskách. Přesto je závěr jejich výzkumu minimálně hodný zamyšlení.
Vědci zjistili, že při přímém kontaktu s buňkou pronikají nanočástice ZnO skrze buněčnou stěnu. Dokážou to celkem snadno, protože rozměr nanočástic se pohybuje v -rozmezí od 10 do 100 nanometrů. To jsou rozměry v miliardtinách metru.
Výzkum ukázal, že nanočástice oxidu zinku doputují v buňce k tzv. mitochondrii. Tyto útvary se podílejí na řadě činností pro buňku životně důležitých. Vyrábějí například látku, která slouží jako zdroj chemické energie, proto se mitochondrie někdy přirovnávají k malým „elektrárnám“. Dále se podílejí na růstu buňky, na jejím dýchání, dělení, případně i sebevraždě, kterou buňka spáchá v případě, že se cítí ohrožena nebo když je označena imunitním systémem za nebezpečnou. Když tedy nanočástice oxidu zinku proniknou až do nitra mitochondrie, tento útvar se zhroutí a buňka může zaniknout. Může a nemusí, protože počet mitochondrií v buňce se velmi liší podle organismu a typu tkání.
Vědci doposud neznají mechanismus, který vyvolává zánik mitochondrie, ale zatím alespoň propočítali, jaké množství opalovacího krému by už mohlo ohrozit zdraví dítěte. Podle časopisu Chemical Resaerch in Toxicology, kde zpráva o výzkumu vyšla, je pro dítě nebezpečné spolknutí dvou gramů opalovacího krému obsahujícího nanočástice ZnO.
Ve zprávě vědci zdůrazňují, že zatím není jasné, zda by se poškodily buňky ústní sliznice nebo zažívacího traktu. To mají ukázat až další výzkumy, které tým Philips Moose plánuje. Jejich objektem zájmu se stanou nejprve laboratorní zvířata a potom lidé-dobrovolníci.
