Nezájem nahrává zlodějům

Z původních dvou a půl kilometrů trati, po níž až do roku 1964 jezdily tramvaje, už moc nezbylo. Jedna z kolejí je rozebraná téměř celá, druhá je už na více než desítce míst rozřezaná a odvezená do sběren starého železa. Na dalších místech se na podobný krok sběratelé druhotných surovin chystají. Nic na tom nezměnilo ani to, že je celá trať památkově chráněná jako příklad předměstské železnice z roku 1905, po níž po určitou dobu dokonce společně jezdily tramvaje a parní lokomotivy.

Na líšeňském konci zdevastované trati stojí mohutné haly, v nichž Technické muzeum Brno schraňuje několik desítek historických tramvají nedozírné hodnoty, jaké mu závidí odborníci z celé Evropy. Vozy jsou z velké části provozuschopné, nemohou však ani jednou za čas protočit kola, aby se soukolí pohnula, jak to doporučují odborníci. Krátká trať uvnitř areálu nestačí. Kdyby původní spojnice Stránská skála-Líšeň fungovala, byla by pro podobné jízdy ideální a navíc by starodávným vozům nehrozilo ani to, co v běžných ulicích - poškození při srážce s projíždějícím vozem. Trať totiž kromě dvou železničních přejezdů vede po vlastním tělese.

Zdevastovaná trať mezi líšeňským depozitářem a Stránskou skálou patří státu a v zastoupení ministerstva kultury ji má spravovat právě technické muzeum. To na ni ale nezískalo prostředky, proto připravuje variantu, že celý depozitář prodá a nechá vybudovat nový za svým areálem v Králově Poli. Učiní tak i přesto, že ztratí možnost předváděcí trati - a že jen převozy babiček „šalinek“ budou stát statisíce až miliony korun. Když před časem z Líšně technici odváželi legendární parní tramvaj Caroline, aby se alespoň tento skvost mohl předvést lidem, museli objednat speciální tahač a zaplatili za něj stovky tisíc korun.

Problém je i na straně brněnské radnice. Právě ta kdysi trať do Líšně státu a muzeu darovala, když naznala, že není dostatečně využitá. Už v roce 1974, kdy v Líšni vyrostl tramvajový depozitář, vznikl plán z ní udělat předváděcí dráhu.

Dnes u někdejší líšeňské konečné vyrůstá nové sídliště a v budoucnu by i pole, kolem nichž trať vede, měla zaplnit nová výstavba. Radnice stále deklaruje zájem o zprovoznění trati - všechny plány na to ale skončily pod stolem. Politici jasně neřekli, za jakých okolností a kolik jsou na ni ochotni přispět tak, aby na ní mohl fungovat třeba smíšený provoz historických a normálních tramvají. Pokud se muzeum vzdá líšeňského areálu, stát zřejmě koleje nabídne právě městu. Jenomže už nebudou mít kde končit - původní haly se totiž stanou soukromým pozemkem a radnice by je musela vykoupit, jinak nebude moci trať zakončit potřebnou smyčkou. A případ se ještě více zamotá.