Já, povídá mravenec Voskovce a Wericha, se taky rád hlasitě chechtám. A ukazuje se, že vděčným terčem hmyzí zábavy mohou klidně být entomologové, kteří čeleď Formicidae dávali za vzor nezištné spolupráce a sociální rovnosti. Anebo se společně můžeme také smát těm, kteří kvůli dokonalé dělbě práce v mraveništi tvrdili, že Karel Marx se se svým sociálním experimentem spletl hlavně v tom, že jej doporučoval nesprávnému živočišnému druhu.
Na každý pád nové poznatky o „královském mravenčím genu“ teď naznačují, že na komunismus nejsou zatím zralí a uvědomělí ani tihle šestinozí pracanti. A to capkají po Zemi už desítky milionů let.
Zatímco myrmekologové - tedy odborníci na mravence - hovořili o „nesobecké podřízenosti jedince zájmu kolektivu“, bujely zřejmě v mraveništích celou tu dobu také praktiky nekolegiálního nepotismu. Ještě donedávna se předpokládalo, že o pracovním zařazení mravenčích jedinců - tedy o tom, zdali se z larvy vyklube dělnice, královna, nebo plodný sameček - rozhodují sterilní krmičky, které larvičkám v plodových komůrkách dodávají různě vydatnou a dávkovanou potravu. A že všechny larvy mají na post královny stejnou příležitost.
Genetický výzkum publikovaný nyní v americkém prestižním časopise Proceedings of the National Academy of Sciences ale naznačuje, že o šancích larev rozhodují geny některých okřídlených samců - tatínků -, kteří prý svou ušlechtilou DNA šíří selektivně a snaží se, aby se z jejich potomků staly plodné královny, a ne pouhé dělnice.
„Základním principem všech sociálních společenstev u hmyzu je rovnost. Zjistili jsme však, že to u mravenců tak úplně neplatí a že někteří samci podvádějí,“ tvrdí Bill Hughes z Univerzity v Leedsu, který v rámci dánsko-britského projektu řídil pozorování pěti kolonií mravenců-střihačů listů (rod Atta).
Čeští otcové, kteří od útlého věku vodí milované synky na zimní stadion, aby jim zajistili účast v zámořské NHL, musejí mít pro tuhle evoluční strategii pochopení, ne však mravenčí kolektiv. Aby se tedy na neřízené udržování královského rodu v domácím mraveništi nepřišlo, páří se podle Hughesovy hypotézy mravenci vybavení elitním spermatem přednostně s cizími snoubenkami. Jinak by prý nezodpovědné „překrálovnění“ mraveniště mohlo přijít výtečníkům draho.
Ačkoliv pro mravenčí matky používáme pohádkové označení královna, o skutečné hierarchii moci a principech řízení mravenčí kolonie to příliš nevypovídá - královna vydává rozkazy chůvičkám jen v mraveništi Ondřeje Sekory. Mravenčí komunita má sice svoje kasty podobně jako včely, termiti a další druhy eusociálního hmyzu, podle odborníků však jejich kolonie funguje jako jednolitý organismus, v němž všichni jedinci plní úkoly a potřeby celku. Byli by tedy mravenčí samečci vůbec schopni kolonii podvádět, jak naznačují autoři nové studie? Možná je totiž všechno úplně jinak.
Jednak by se výsledky jedné studie neměly zobecňovat a druhak, jak upozorňují domácí odborníci, je potravní determinace kast prokázána desítkami prací. Hlavní zádrhel však zřejmě spočívá v samotné interpretaci mravenčího chování.
Jestliže říkáme, že samci rodu Atta, kteří podle rétoriky nové studie klamou, chtějí pro své potomky to nejlepší (když si z nich nepřejí mít dělnice), znamenalo by to, že za ideální považují vyletět z hnízda jednou za život, nechat se v roji oplodnit, vyhledat nové mraveniště, zabít v něm dosavadní královnu a po zbytek života klást ve tmě vajíčka. Takový je totiž úděl mravenčí matky.
Zároveň tím jejich chování podsouváme vlastní morální aspekty, jež do mravenišť tak úplně nepatří. Kdo si například myslel, že mravenci mají jen své „klaďácké“ průzkumníky, zásobovače, pohřebáky, vojáky nebo teplonoše (vyhřejí si záda na povrchu mraveniště a pak uvnitř chladnými chodbami procházejí jako teplá voda ústředním topením), měl by si přečíst knihu Jana Ždárka Proč vosy, včely, čmeláci, mravenci a termiti...?. Ta uvádí dokonce příklady mravenčích zabijáků nebo teroristů, kteří se z pohledu lidské morálky rozhodně neštítí žít na úkor druhých.
Její autor však zároveň upozorňuje na to, že dělat kvůli mezidruhovým strategiím z mravenců podvodníky je nefér, protože i mravenec-otrokář se pouze určitým způsobem v přírodě adaptuje „a nachází svou originální potravní ekologickou niku“.
Hlavně ale podobná tvrzení nepřípustně směšují morálku lidskou s morálkou přírody. A to platí i pro vnitrodruhové mravenčí strategie, které nám mohou připadat - z hlediska ideálního, třeba i marxistického státu -podvodné a asociální. Jinými slovy by se se žlutými kartami, jež lidé podle vlastních pravidel občas mravencům přidělí, mělo šetřit.
Laikovi jistě nepřísluší předjímat výsledky dalších myrmekologických výzkumů. Ale budeme-li nadále do světa eusociálních mravenců promítat vlastní představy a spekulace o morálce, mohli bychom se u příštích studií divit, že někteří mravenci jsou třeba gayové.
***
Zatímco odborníci na mravence hovoří o nesobecké podřízenosti jedince zájmu kolektivu, bují zřejmě v mraveništích už miliony let také praktiky nekolegiálního nepotismu. A plodní samečci s elitními geny celou kolonii údajně podvádějí.
O autorovi| Jan Čáp redaktor Orientace
