Próza Kámen - hora - papír Báry Gregorové na rozdíl od jiných vzbuzuje naděje.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se konečně stane něco zajímavého -třeba se utrhne ucho. Totéž by se dalo říci o literárních časopisech a edicích, které dávají prostor mladým českým autorům.
V případě nyní vydané knihy Báry Gregorové Kámen - hora -papír se konkrétně jedná o edici Fresh nakladatelství Labyrint. O její název se při recenzování dosud vyšlých svazků otřel už nejeden publicista. A tak těžko říci, zda více kárat nakladatelství za vydání sotva průměrných textů, či je pochválit za to, že jimi udržuje edici při životě, a tak pak může dát příležitost i dílům zdařilejším.
Přitom ne že by u jiných edic byla situace nějak výrazně odlišná. Fresh však přece jen „vyniká“ frekvencí prozaických textů, které se snaží tvářit odvážně, a přitom jsou nebetyčně sterilní, nudně se producírují, ale zároveň jako by předpokládaly, že budou čteny tisíci lidí. A především tito mladí autoři často nemají druhým příliš co říci, ale při publikování svých próz patrně automaticky počítají s tím, že čtenář vynaloží stejnou, ne-li větší námahu, než vynaložili oni při psaní. Jenže proč by to někdo měl dělat?
Román Báry Gregorové (1980) také nepatří k textům, které by se daly nazvat klasicky vystavěnými. Je to próza těkavá a drobící se - střídají se vypravěči a také se objevují esemeskové „dialogy“.
Autorka byla dosud v českém literárním prostředí známa jako překladatelka, především z polštiny. Její próza je taktéž, co se jazykové stránky týče, velmi pestrá - používá obecnou češtinu, ale i spisovnou vrstvu, vedle toho hodně pracuje s dalšími jazyky, jejich zkomoleninami a rýmováním: „Samota někdy tě vomotá, jako vólosy polyglota, když na tě spadne dřímota, z nebe, a nebo do tebe udeří blesk jako hrom, a to už ti pak vůbec může bejt všechno ganz regón. vzbudil sem se ve stanici, počong sebou totiž trhnul tak, že by to probudilo i slepýho a jeho prašivej zimník, a zjistil sem, že to roští s pronikavě vyzývavou kundalínou někam zmizelo.“ A tak se třeba dozvíme i to, že děj knihy se odehrává v zemi, kde pořád „závtra znamená jestrdéj“. Také Bára Gregorová totiž patří k autorům a autorkám, pro něž pobyt mimo rodnou zemi znamenal impulz k sepsání knihy. V tomto případě se jedná o Kyrgyzstán.
Samozřejmě se v textu objevují i zmínky o kulturním rozdílech, ale na jejich vypočítávání a popisování exotického života kniha nestojí. Při putování klikatými uličkami jazykových asociací se totiž autorka pevně drží svého příběhu. Příběhu o dívce, která vyrazila do světa a má problémy s chlapci, s láskou. Která má problémy vejít se do spořádaného života, jak jej vnímají mnozí kolem ní. A ani se do něj vejít vlastně nechce.
Za textem Báry Gregorové tak lze cítit silnou výpověď konkrétního člověka. A ani způsob vyprávění zde není nahodilý - věrně odráží rozevlátost hlavní hrdinky. Tento aspekt osobnosti se projevuje uvnitř jako rozechvělost a nejistota, navenek pak jako nespoutanost. Próza tedy není originální příběhem, ani tím, kam je umístěn, ale samotným autorčiným viděním a jeho zachycením v košatém textu, jenž se snaží co nejplněji popsat tápání mezi mnoha možnostmi, které většinou stejně nelze z mnoha důvodů naplnit.
Kámen - hora - papír nestaví na prázdných efektech, ale snaží se kutat do hloubky. To je jediná možnost, jak může proběhnout působivé setkání mezi dílem a čtenářem. Na druhou stranu je ale tento niterný způsob také příčinou toho, proč se takové knihy zpravidla nestávají bestsellery a „příběhy pro celou rodinu“... Próza Báry Gregorové si nicméně pozornost zaslouží -a jako debut je dokonce vynikající.
HODNOCENÍ LN ****
Bára Gregorová: Kámen - hora - papír
Labyrint, Praha 2008, 176 stran
