• Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Občas příliš smyslná Garanča

Česko

Při pražském koncertu mezzosopranistky Eliny Garanči v Obecním domě jsme se ocitli ve výlučné kategorii – i díky souznění s dirigentem a manželem Karlem Markem Chichonem a výbornému výkonu Pražské komorní filharmonie. Už několik let se tato lotyšská blondýnka drží mezi absolutní světovou pěveckou špičkou. Tak vzácně znělý hlas v celém rozsahu, ve všech dynamických odstínech a přechodech mezi nimi, vynikající technika, vycizelovaná deklamace, samozřejmě působící muzikalita i ušlechtilý půvab jsou dary i výsledek dobře založené a pečlivě udržované kariéry. Garanču dovedly až kamsi do pěveckého elysia. Jak se její hlas nese nad orchestrem po rozlehlém prostoru Smetanovy síně, jak půvabně pozvedá ruku, je souměrné, krásné. Nebýt diblických záblesků v jejích očích možná dokonalé až příliš.

Tato zpěvačka si ve svém oboru může dovolit zpívat cokoli. A přece se zdá, že své už několikaleté zaujetí pro jižansky temperamentní hudbu, které vyvrcholilo nejen její Carmen v Covent Garden a Metropolitní opeře, ale i nejnovější nahrávkou španělské nebo Španělskem inspirované hudby na CD s názvem Habanera, nasměrovala tam, kde rajská dokonalost selhává. Kde vládne – obrazně řečeno – nesouměrné zavrtění tlustého ženského zadku, natřásání kyprého poprsí a uhrančivé výbuchy živočišné energie. Její italské belcanto, Mozart, Strauss i francouzská opera jsou ovšem fenomenální. A můžeme si přát, aby po své španělské fascinaci našla stejně zatvrzelou odvahu pro nějakou roli české opery.

Autor:
  • Vybrali jsme pro Vás