Na vozíčku či handbiku, kole na ruční pohon, dnes nejen znovu závodí, ale hlavně testuje nejrůznější trasy v okolí Brna a ověřuje, zda jsou, nebo nejsou vhodné i pro ostatní tělesně postižené.
„Jsem odjakživa sportovně založený, takže myslím, že na vozíku jde vyjet jakýkoliv kopec. Není to přece závod, nejde o čas a zvládnou to i méně zdatní. Všechno se dá, jen si člověk musí věřit,“ říká sympatický mladík.
S mapováním tras začal před dvěma roky, „jeho“ tištěný průvodce jich nabízí nyní osm. „Začátky byly tvrdé,“ přiznává. „Přes den jsem si to vždycky objel, v noci nadatloval do počítače a ráno občas zjistil, že se mi to všechno smazalo,“ vzpomíná s úsměvem.
U Brna práce nekončí, vozíčkář se chystá na jih Osmero tras ale rozhodně ještě neznamená konec jeho práce. „V budoucnu bych rád přidal trasy až k Mikulovu,“ plánuje. Na stránkách www.handicaptour.cz, které zřídil s přáteli, najdou zájemci také formulář, kam mohou popsat svoje zkušenosti s cestami a potenciálními trasami v České republice i v Evropě.
Vyrovnat se s vlastním tělesným handicapem, který je následkem úrazu, pomohla Radimu Liškovi zřejmě jeho pevná vůle vytrénovaná sportem. „V srpnu 2004 jsem se účastnil poloprofesionálního cyklistického závodu, když v Sivicích na trasu pustili auto. Já jel z kopce kolem padesáti kilometrů v hodině, auto o něco rychleji. Čelní střet jsem přežil hlavně díky helmě, přestože jsem ji měl pak vraženou do hlavy jako meloun,“ popisuje. S trochou nadsázky lze přitom říci, že i tak měl aspoň trochu štěstí. „Kdyby páteř byla poraněná o obratel dál, už bych hýbal jen hlavou,“ říká.
- 24. dubna 2008 11:39
