Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra, říkaly naše babičky. Přesto se studenti začínají pořádně učit až v noci před zkouškou, novináři odevzdávají své články pět minut před uzávěrkou, ne-li deset minut po ní. Pravidelně se tvoří fronty na koupi tramvajenky nebo odevzdání daňového přiznání.
Proč jsme se nepoučili z moudrosti našich předků a necháváme všechno na poslední chvíli? Vědci se rozhodli přijít tomu na kloub.
Fenoménem odkládání se odborníci zabývají už dlouho a provedli na toto téma stovky výzkumů. Kanadský psycholog Piers Steel z Univerzity v Calgary jich prostudoval 553. Výsledkem byla analýza zveřejněná v odborném časopise Psychological Bulletin, z níž nedávno citoval magazín New Scientist.
Vyplývá z ní například, že muži své povinnosti odkládají o trochu víc než ženy a mladí lidé častěji než starší. „Je to logické. Jak člověk dozrává, získává vnitřní disciplínu a ve třiceti obvykle mívá s odkládáním menší problém než v osmnácti,“ komentuje výsledek český psycholog Jan Gruber.
Zároveň upozorňuje, že většina podobných výzkumů probíhá formou dotazníků, kde lidé sami hodnotí, za jak velké „odkladače“ se považují a jak velký problém v takovém chování spatřují.
Mnozí lidé jsou naopak přesvědčeni, že pod tlakem ze sebe dostanou to nejlepší. Nechat úkol na poslední chvíli je pro ně součástí běžného pracovního stylu.
Práce kvapná málo platná Psycholog Bruce Tuckman ze Státní univerzity v Ohiu se pokusil objektivně změřit, zda jsou práce odevzdané na poslední chvíli skutečně kvalitnější. Rozdal svým studentům dotazníky, kde měli zhodnotit, za jak velké „lajdáky“ se pokládají. Zároveň studenti během semestru posílali zpracované úlohy e-mailem a dostávali za ně známky.
Ti, kdo pracovali rovnoměrným tempem, nepovažovali se za odkladače a neměli sklony posílat vše na poslední chvíli, dosáhli v průměru lepších známek.
„Někteří lidé si sice myslí, že v časové tísni podají lepší výkon, jenže ve skutečnosti nevědí, zda by bez stresu nepracovali ještě lépe, protože to nikdy nezkusili,“ říká Bruce Tuckman.
Do noty mu hraje také výzkum, podle něhož se osoby, které odevzdávají daňové přiznání na poslední chvíli, ročně ošidí v průměru o 400 dolarů.
„Kdyby si dotyční nechali na výpočet daní víc času, aby ho po sobě zkontrolovali, určitě by chybovali méně,“ připouští Jan Gruber. Zároveň ale Tuckmanovi oponuje. „Někoho stres nakopne k lepšímu výkonu, jiného naopak sestřelí. Je to opravdu individuální a těžko se to zobecňuje,“ říká český expert.
„Pokud něco děláte na poslední chvíli, je pravděpodobné, že to nakonec uděláte hůř, než kdybyste to dokázali dělat průběžně - ale zdůrazňuji, kdybyste to dokázali. Jenže někteří lidé to zkrátka nedokážou, takže v dané situaci ze sebe vlastně vydali to nejlepší, co mohli,“ dodává.
Kromě toho upozorňuje na rozdíl mezi tím, zda „něco děláme dobře“, nebo zda „se nám to dělá dobře“. Pro někoho může mít vyšší prioritu to, aby ho práce těšila a šla mu od ruky (což může nastat právě ve stresu krátce před termínem odevzdání), než to, jak kvalitního výkonu dosáhne.
Rychlejší odměna zvyšuje motivaci Piers Steel hledal ve své analýze odpověď na otázku, co je příčinou odkládání. Jednoznačnou odpověď ale nenašel. Některé výzkumy, které pročítal, naznačily souvislost s vlastnostmi, jako je perfekcionismus nebo rebelství. Jiné studie takovou spojitost vyloučily.
Nakonec Steel pojmenoval čtyři faktory, které se podle něj na odsouvání povinností podílejí: „Čím nejistější je úspěch a čím snáz se necháte od práce rozptýlit, tím pravděpodobnější je, že věc odložíte. A naopak čím příjemnější je úkol a čím dřív za něj očekáváte odměnu, tím větší je šance, že se do něj hned pustíte,“ popisuje Steel.
Ze zmíněných činitelů dokonce sestavil vzorec na výpočet „rychlosti splnění úkolu“. Vypadá takto: (jistota úspěchu x zábavnost) / (sklony k rozptýlení x rychlost odměny).
Pokračování na straně XI
Dokončení ze strany IX
Podle Jana Grubera jsou podobné vzorce v psychologii oblíbené, protože vypadají „velmi vědecky“. „Nemůžeme je brát doslova a snažit se jednotlivé proměnné vyjádřit v číslech, psychologie funguje jinak než fyzika. Je to spíš taková hra, ale v tomto případě dobře ilustruje, jakým směrem nás jednotlivé faktory ovlivňují,“ říká.
Podle Steela můžeme vzorec použít nejen na odkládání povinností, ale na motivaci obecně. Zmíněné čtyři činitele podle něj vysvětlují široké spektrum problémů včetně toho, proč lidé mají problém plnit svá předsevzetí, proč se nám nedaří hubnout, pravidelně cvičit nebo přestat s kouřením.
Jan Gruber s ním souhlasí: „Rychlost odměny nebo postihu hraje v motivaci velkou roli. Když kouříme a máme v povědomí, že za dvacet let možná dostaneme rakovinu, určitě nás to nemotivuje k radikálnímu činu tak, jako když například víme, že pokud do zítra nezaplatíme výpalné, vymahač nám zlomí nohu. V takovém případě jsme motivováni mnohem víc. Lidé jsou hodně naprogramovaní na krátkodobost,“ vysvětluje český psycholog.
Ze stejného důvodu někteří studenti nedodělají vysokou školu a jdou raději pracovat. Vidina záhy vydělaných peněz je pro ně lákavější než představa, že pokud budou pět let žít skromným studentským životem, pak si mohou vydělat víc.
Zvíře vs. svědomí Podle Pierse Steela jsme v neustálém konfliktu mezi svým současným a budoucím já. Podle toho, které z nich převáží, se buď pustíme do práce, abychom ji měli brzy za sebou, anebo ještě chvíli lenošíme.
Situaci lze vyjádřit i jinak: naše pudové já, zvíře v nás (které Sigmund Freud nazval ID), nás nutí užívat si a bezprostředně naplňovat své potřeby - zůstat ještě chvíli v posteli, najíst se nebo se bavit. Proti němu stojí naše svědomí nebo tlak okolí (u Freuda superego), jež nás, naše ego, nabádá k práci.
„Kdyby lidé plnili všechny své povinnosti pravidelně a včas, byla by kvalita jejich života hodnocená zvenku nejspíše vyšší. Ale byli by zároveň šťastnější?“ ptá se Gruber. „Lidem zkrátka dělá dobře, když některé věci odkládají. A osoby, které mají všechno předem nalinkované, vnímáme jako nudné,“ říká.
Trik podle něj spočívá v tom, poskládat svůj život tak, aby nám maximálně vyhovoval. Najít kompromis, aby pudová a odpovědnostní stránka naší osobnosti byly v rovnováze - což ostatně Sigmund Freud věděl už před sto lety.
„Musíme také rozlišovat mezi samotným odkládáním a problémy s odkládáním. Pokud člověk sice všechno odkládá, ale nakonec to zvládne a má pocit, že má věci pod kontrolou, nebo mu takový pracovní styl dokonce vyhovuje, není důvod se tím trápit,“ upozorňuje Jan Gruber.
Problémy se zdravím Časopis New Scientist varuje před tím, že odkládání povinností způsobuje nejen nepříjemnosti, ale může také ohrozit naše zdraví. Jako argument slouží fakt, že „chroničtí odkladači“ méně často navštěvují zubaře a další lékaře za účelem preventivních prohlídek, a méně pravidelně cvičí.
Jan Gruber ale přímou souvislost nevidí: „Jedna věc je učit se na zkoušku, druhá věc je návštěva zubaře. Určitě si netroufám tvrdit, že ten, kdo odkládá jedno, odkládá všechno. Jistě takoví lidé také existují, ale těch je spíš menšina,“ komentuje psycholog.
V každé situaci záleží na faktorech vyjádřených zmiňovanou rovnicí - tedy například na tom, jak nepříjemná nám návštěva lékaře připadá nebo zda nás právě bolí zub.
Podle Grubera je ale problémem například léčba vysokého tlaku a disciplína pacientů, kteří mají užívat prášky na jeho snížení. Vysoký tlak se sice na první pohled nijak zvlášť neprojevuje, ale dlouhodobě poškozuje cévní systém.
„Dostanete prášky, které ovšem nemají žádný rychlý a viditelný účinek. Jednou dvakrát si je zapomenete vzít a nic se neděje, žádná změna k horšímu. Pak je vynecháváte stále častěji, nakonec si zapomenete vyzvednout další balení... A do dvou let většina pacientů tyto prášky úplně vysadí. To už ale nesouvisí s odkládáním, jako spíš s motivací obecně,“ uzavírá Jan Gruber.
Vzorec vysvětluje, proč lidé mají problém plnit svá předsevzetí, proč se nám nedaří hubnout nebo přestat s kouřením
Pokud člověk všechno odkládá, ale nakonec to zvládne a tento pracovní styl mu vyhovuje, není důvod se tím trápit
***
Ne, teď ne, až jindy...
Lidé rádi odkládají své povinnosti a pak je plní až na poslední chvíli. Pokud by se do nich pustili dřív, jejich život by byl podle psychologů objektivně kvalitnější, ale zato nudnější. Někteří lidé se v odkládání přímo vyžívají. Takový přístup sice může zkomplikovat život, ale někoho naopak vybudí k výkonu, jakého by jinak nedosáhl.
Géniové potřebují biřice
Mnoho uměleckých děl a vědeckých teorií by nevzniklo, kdyby někdo jejich autory nepřinutil, aby je vytvořili. Wolfgang Amadeus Mozart údajně napsal předehru ke slavné opeře Don Giovanni den před generálkou, když ho manželé Duškovi zavřeli do pokoje na pražské Bertramce a donutili tak pracovat. Tvořiví lidé totiž mívají problémy s disciplínou a často nechávají práci na poslední chvíli.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
