Poslanecká sněmovna bude v příštích dnech volit ombudsmana. Podle zákona se musí volba nového ochránce uskutečnit do 8. července, kdy uplyne 60 dnů od úmrtí Otakara Motejla. Dvě kandidátky na tuto funkci vzešly ze Senátu – předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová a bývalá Motejlova zástupkyně Anna Šabatová, dva kandidáty navrhl prezident republiky – aktivistu Johna Boka a bývalou poslankyni za ODS Evu Dundáčkovou.
Zvolení Ivy Brožové, jakkoli by ji jinak bylo možno považovat za kvalifikovanou kandidátku, však brání závažná právní překážka. Nemohla by totiž složit do deseti dnů slib, jak vyžaduje zákon. Pokud by se přesto funkce ujala, byla by výrazně poškozena prestiž úřadu ombudsmana, důvěra v novou Poslaneckou sněmovnu a konečně i dobrá pověst této kandidátky. Újmu by zaznamenala i důvěra v Nejvyšší soud. Jak jinak hodnotit situaci, kdy by zákonodárný sbor zvolil ochráncem práv nynější předsedkyni Nejvyššího soudu v rozporu s právem, v rozporu se zákonem. V rozporu se zákonem Předsedkyně Nejvyššího soudu je totiž v prvé řadě soudkyní. Může sice obratem odstoupit z funkce předsedkyně Nejvyššího soudu, soudkyní však i nadále zůstává. Funkce soudce se lze vzdát písemně do rukou prezidenta republiky a v takovém případě funkce soudce podle zákona zanikne až po uplynutí dalších tří měsíců. Pokud by se Iva Brožová funkce soudkyně vzdala v červenci, byla by pro funkci ombudsmana volná až 1. listopadu. Má-li Poslanecká sněmovna nového ochránce zvolit do 8. července, jak zákon předepisuje, je předsedkyně Nejvyššího soudu nevolitelná, neboť funkce se musí ujmout složením slibu do deseti dnů ode dne zvolení, jinak se na ni podle zákona hledí, jako by zvolena nebyla. Pokud by přesto v rozporu se zákonem složila slib, musela by ji Poslanecká sněmovna vzápětí z funkce ombudsmana odvolat. Podle zákona o veřejném ochránci práv je totiž funkce ochránce a soudce neslučitelná, a je to tak dobře. Přitom Iva Brožová v médiích nepřímo vyloučila, že by se již funkce soudkyně před více než třemi měsíci vzdala, a těžko si také lze představit, že by se funkce soudkyně vzdala ještě před volbou a vystavila se riziku nezvolení.
Sama Iva Brožová na tento problém v deníku Právo 23. června reagovala tak, že by musela být ministryní spravedlnosti dočasně zproštěna výkonu funkce soudce. „Ale v tomto bych byla závislá na tom, jestli to výkonná moc učiní a výkonu funkce mě dočasně zprostí do doby, než uplyne ta tříměsíční lhůta,“ přiblížila Iva Brožová. Ministryně spravedlnosti v demisi Daniela Kovářová sice projevila v tomto směru ochotu, toto řešení však použít nelze. Pomineme-li již sám bolestný fakt, že předsedkyně Nejvyššího soudu by se dobrovolně ocitla v rukou exekutivy a cosi by, nedůstojně v podřízeném postavení, žádala od ministra spravedlnosti, je tato cesta podle zákona vyloučena. Zákon totiž neumožňuje zproštění samotné funkce soudce, ale jen dočasné zproštění výkonu funkce soudce, a navíc jen z důvodů vyjmenovaných zákonem. Ty nelze rozšiřovat, protože jejich smyslem je chránit soudcovskou nezávislost. Mezi nimi je například jmenování k Ústavnímu soudu či mezinárodnímu soudu, tedy situace, které lze považovat za vyvrcholení kariéry soudce a které nejsou se soudcovským posláním v rozporu. Osoba dočasně zproštěná výkonu funkce soudce je totiž i nadále soudcem. Žádný ze zákonem uvedených důvodů proto nelze použít k hladkému přesunu na pozici státního úředníka, byť by šlo o prestižní úřad veřejného ochránce práv.
Neobstojí ani snaha problém překlenout výkladem – prý jde o diskriminaci předsedkyně Nejvyššího soudu v právu na rovný přístup k veřejným a voleným funkcím. Zaprvé si nikdo nemůže tuto otázku posoudit sám a rozhodnout, že platný zákon netřeba dodržet, byť by byl stokrát přesvědčen o tom, že není v souladu s ústavou. Tuto kompetenci stále má jen Ústavní soud sám. Zadruhé, ono tříměsíční omezení soudců lze považovat za zcela přiměřené. Jeho smysl vidím jednak ve snaze zajistit kontinuitu práce soudce a hladké předání jeho agendy, jednak v omezení koketérie soudců se zajímavými a lákavými nabídkami z jiných pilířů státní moci. Nic totiž není zadarmo. Nutno si uvědomit, že již sama kandidatura na exekutivní, legislativní či jinou státně mocenskou funkci může ohrožovat soudcovskou nezávislost. Má-li soudce takové ambice, musí se nejprve funkce soudce vzdát. Tříměsíční přechodná doba je z tohoto pohledu snadno ústavně akceptovatelná. Ostatně, připodobnit ji lze vzdáleně konkurenčním doložkám v pracovních smlouvách.
Navíc, je to situace déja vu. V roce 2000 Senát navrhl Poslanecké sněmovně na funkci zástupce ombudsmana soudce Jiřího Vyvadila. Proti tomu se důrazně ohradil tehdejší poslanec Miloslav Výborný, dnes soudce Ústavního soudu, a pozastavil se nad tím, jak může Senát navrhnout Poslanecké sněmovně nevolitelného kandidáta. Poslanecká sněmovna tehdy naštěstí tohoto kandidáta nezvolila, takže žádný právní problém nevznikl, dnes však toto riziko opět hrozí.
***
Pokud by se Iva Brožová funkce soudkyně vzdala v červenci, byla by pro funkci ombudsmana volná až 1. listopadu
O autorovi| TOMÁŠ LANGÁŠEK, právník Autor je generálním sekretářem Ústavního soudu
