130 let

Ošoupané kalhoty demokracie

Česko

Román nizozemského autora Franka Westermana vyšel v českém překladu

Autobiografický vypravěč románu El Negro se pohybuje po různých koutech světa a vzpomíná na nejrůznější moudré věty. Třeba na tu z knihy Smutné tropy antropologa Clauda Lévi-Strausse: „Uvízlo mi v hlavě toto jeho poučení: pokud se určitá země nebo národ dokázal vysoce rozvinout, bylo to obvykle na úkor jiných zemí nebo národů.“

Román nizozemského autora má název podle černošského muže, jehož tělo bylo po smrti, někdy kolem roku 1830, odvezeno do Evropy, vypreparováno a vycpáno. To je základní příběh knihy. Vypravěč pátrá po podrobnostech tohoto pozoruhodného případu. Vedle toho ale Frank Westerman cestuje na Jamajku, do Peru a pak samozřejmě také do Afriky, kde se El Negrův příběh uzavírá.

Nejčernější scénář

Frank Westerman (1964) vyrostl v severonizozemském Assenu. Poté vystudoval vodohospodářství na zemědělské univerzitě ve Wageningenu. Od roku 1987 pobýval v Peru, kde pracoval na diplomové práci o tradičních zavlažovacích metodách andských indiánů. Poté byl zaměstnán jako korespondent deníku De Volkskrant v Bělehradě. Odtud načerpal materiál pro svou prvotinu Most přes řeku Tara (1994). O rok později vydal knihu Nejčernější scénář, potom co se mu společně s novinářským kolegou podařilo proniknout do Srebrenici. V následujících letech se pak stal dopisovatelem deníku NRC Handelsblad v Moskvě. Zde sepsal knihu Obilná republika (1999) o obilných baronech v severonizozemské provincii Groningen a také Inženýry duší (2002), v nichž se snaží o analýzu stalinismu. Nejnovějším autorovým počinem je letošní publikace Ararat. Právě do češtiny přeložený román El Negro byl poprvé vydán v roce 2004 a autor s ním zaznamenal dosud největší úspěch - byl přeložen do několika jazyků a získal vlámskou literární cenu Gouden Uil. A skutečně po Janu Wolkersovi, Joostu Zwagermanovi, Arnonu Grunbergovi či Esther J. Endingové se českému čtenáři představuje další zajímavý „píšící Holanďan“ současnosti.

Jsem teď taky expert?

Ač je El Negro autobiografický, Frank Westerman netrpí nijakou přehnanou sebestředností. Naopak, je velmi upozaděný a sám sebe prezentuje pouze jako důkaz osobního ručení. Působí upřímně, jen pozvolna se probírá z nahlédnutí přízemní skutečnosti: humanitární pomoc je z hlediska finančního zajímavá -pouze či alespoň především - pro ty, kdo ji mají vykonávat. Humorně vyznívá mladická naivita, popsaná v peruánské kapitole: „Přítel ze studií, který se zabýval zavlažovacím systémem v jedné bolivijské vesnici, zápolil se stejnými otázkami.,Měl jsem tu na návštěvě pár expertů z univerzity v Utahu,‘ psal mi z Bolívie.,Rozdělování vody označili za velmi složité. Mně také připadá složité. Jsem teď taky expert?“ Peru je pro vypravěče rovněž zemí Maria Vargase Llosy, „jednoho z mála latinskoamerických spisovatelů, kteří dávají před revolučním násilím přednost,ošoupaným kalhotám demokracie‘“. Autor vypráví uvolněně, je vnímavý a pokorný, a v knize dokáže spojit skutečně téměř vše se vším. Hlavní linii však tvoří přece jen příběh El Negra a pátrání po jeho historii a také zachycení (ne)slavného konce po návratu do Afriky. Prozaik zde, stejně jako v příběhu bílé gorily zvané „sněhová vločka“, zkoumá otázku výjimečnosti a nadřazenosti zároveň. Frank Westerman nijak netlačí na pilu, rozpaky se vynořují v průběhu vyprávění. Proč má humanitární pracovník na Jamajce černošskou kuchařku? Proč se projevy politické korektnosti často jeví tak hloupě? Proč v nás stále přežívá latentní rasismus? Proč byli míšenci v Jihoafrické republice nejdříve málo bílí, a potom zas málo černí? Opravdu se dá demokratický systém přenést kamkoliv? Nizozemský autor se všemi těmito hloupostmi, předsudky a pokrytectvím brodí s noblesou. Není ani otráveným cynikem, ani nablble se usmívajícím optimistou. Je jen cestovatelem a bystrým pozorovatelem, který sbírá detaily, a z nich pak sestavuje knihu. Tím, co text drží pohromadě, je tak vedle El Negra nakonec především vypravěčova integrita.

***

HODNOCENÍ LN ****

Frank Westerman: El Negro Přeložila Magda de Bruin-Hüblová Pistorius & Olšanská, Příbram 2007, 232 stran

Autor: