OSOBNOST ROKU
PRAHA Mnozí mu přezdívají pan rozpočet a považují ho za odborníka na slovo vzatého. On sám říká, že nechce být za kašpara a na funkci nelpí. Takový je současný ministr financí Eduard Janota.
Jeho působení na ministerském postu se stalo charakteristickým pro letošní krizový rok. Připravil sice rozpočet s historicky nejvyšším schodkem 163 miliard korun, ale nebýt jeho, zasekla by se sekyra státního dluhu ještě mnohem hlouběji. „Rozpočtem nejsem nadšen a úsilí, které jsem věnoval snaze ozdravit veřejné finance, se do značné míry minulo účinkem,“ tak Janota hodnotil výsledky své práce po schválení rozpočtu na počátku prosince.
Na přípravách státního rozpočtu se Janota sice podílí již více než třicet let, ale teprve letos na vlastní kůži poznal to, co zatím znal jen zprostředkovaně. Sestavit státní rozpočet je obtížné, ale prosadit ho v Poslanecké sněmovně je ještě mnohem těžší.
Právě obavy z neschopnosti dostatečně vysvětlit a obhájit navrhovaná šetřící opatření stála za Janotovým váháním, zda přijmout funkci ministra financí. Tu totiž při sestavování úřednické vlády letos v květnu nejdříve odmítl s tím, že raději zůstane šedou eminencí státního rozpočtu.
Nominaci na ministra přijal až poté, co ho k tomu přemluvil jeho bývalý šéf a předchůdce na ministerském postu Miroslav Kalousek. Právě ten by se na ministra podle Janoty hodil nejlépe.
Sociální demokracie však tehdy vetovala návrh ODS, že by Kalousek i nadále pokračoval ve funkci ministra financí. To přimělo Janotu vystoupit z rozpočtového zákulisí ministerstva a na nový post kývnout. „Stále zastávám názor, že nejvhodnějším kandidátem na tuto funkci je Miroslav Kalousek. Ale nabídku jsem přijal,“ uvedl tehdy Janota v tiskovém prohlášení.
V padesáti sedmi letech se tak dosavadní náměstek poprvé posadil do ministerského křesla. Původně to mělo být jen na půl roku, ale vzhledem ke zrušení předčasných podzimních voleb si ve funkci pobude zhruba rok.
Místo toho, aby jen připravil rozpočet pro svého nástupce, se tak Janota musel pustit do přesvědčování a obhajování. Musel se pokusit nejen prosadit svůj návrh rozpočtu, ale hlavně úsporná opatření, která měla rozpočtový schodek snižovat.
Výsledkem jeho snahy byl návrh rozpočtu, který počítá s příjmy zhruba 1,022 bilionu a výdaji 1,185 bilionu korun. Rozpočtový deficit se tak vyhoupl na rekordních 163 miliard korun, což představuje podíl 5,3 procenta na hrubém domácím produktu (HDP).
Problémy však nastaly právě v Poslanecké sněmovně, kde zejména levicoví zákonodárci propašovali do návrhu rozpočtu změny, které schodek skrytě navyšují zhruba o 12 miliard korun. Tím se podíl rozpočtového deficitu na HDP zvýšil až na 5,7 procenta.
Janota se po schválení rozpočtu Poslaneckou sněmovnou cítil jako generál po prohrané bitvě. „Zatím se mi podařilo to, že jsem problémy popsal, upozornil na ně, ale bohužel to jaksi politici nevzali vážně. Myslím si, že experti ano, ale politici ne a to je prostě realita dnešních dnů,“ komentoval tehdy výsledky svého snažení Janota.
Jeho pocitům po hlasování o rozpočtu dominovalo zklamání a marnost, a to do té míry, že vážně zvažoval rezignaci. Nakonec se ve funkci rozhodl setrvat, ale po skončení svého mandátu již ve státní správě nehodlá zůstat.
