Je to nesmysl, ale zní hezky. Losangeleský radní Dennis Zine navrhl „protipaparazziovský“ zákon: Kolem každé osobnosti vyhradit povinný prostor, ty, kdo používají teleskopické foťáky, registrovat, naháníte-li celebritu autem, pak jen označeným, aby každý věděl, s kým má tu čest. Z Los Angeles by se rázem stalo nudné město. Britney Spearsová by nekolabovala v záblescích fotografů a Bruce Willis by nehodil láhev vody na fotografa, který ho cvaknul, když opouštěl nemocnici.
Představme si, že by něco takového schválili i čeští zákonodárci: Jiřina Bohdalová by se nehroutila ze svých nahých fotek v listu Aha!, čtenáři Blesku by nenašli na titulce fotky moderátorky Světlany Zárubové a jejího údajného přítele s výzvou „Světlano, proč ty tajnosti?“. Co víc, takový zákon by jistě chránil i politicky veřejně činné osoby - premiér Topolánek by tak nemusel okopávat auto fotografa Blesku, který ho zachytil při odchodu od Lucie Talmanové.
Pokračování na straně 8
Dokončení ze strany 1
Ale právě srovnání případu Bohdalové a Topolánka ukazuje, že žádný zákon nemůže přesně určit, která fotka je pouhým nechutným vpádem do soukromí a která má právo na existenci z důvodu veřejného zájmu. I losangeleský policejní šéf William Bratton si už odplivl, že návrh je ztrátou času a těžko by někdo jasně stanovil, koho má nařízení chránit, koho ne.
Soudy, precedenty a peníze V českých podmínkách by jistě měl ochránit Jiřinu Bohdalovou (představa, že si člověk nemůže jít nahý na balkon pověsit plavky, aniž by nebyl druhý den v novinách, je hrozná). Na druhou stranu vpád do soukromí premiéra už tak jednoznačný není - díky paparazziovskému důkazu o jeho vztahu se veřejnost dozvěděla, s čí podporou dosáhla Lucie Talmanová na post místopředsedkyně sněmovny či jak moc lze ještě věřit Topolánkovi, že „rodina patří k největším životním jistotám každého člověka“ (volební program ODS, kapitola Podpora rodiny).
Toto rozlišení nestanoví žádný tvrdý zákon, jak by si přál losangeleský radní Zine, ale prosté potykání svobody slova na jedné straně s paragrafy o ochraně osobnosti na straně druhé. O výsledku sporu by rychle měli rozhodovat dle předchozích precedentů soudci. Bohužel v České republice je to trochu zamotané.
Na jedné straně v českém právním řádu stále vězí paragraf o pomluvě - a to v trestním kodexu. V důsledku této absurdity by se fotograf nahé Bohdalové, respektive vydavatel listu, neměl herečce omluvit a finančně ji odškodnit, ale jít rovnou sedět. Až na dva roky.
Na druhé straně i přes přehršel paragrafů o pomluvě a ochraně osobnosti reálný stav mluví jednoznačně ve prospěch bulvárních médií a paparazziů. Skandál s fotkami Bohdalové prodal ono číslo Aha! v nákladu 190 tisíc kusů, tedy asi o 40 procent více, než je dlouhodobý průměr. Zato o výsledku snažení právníků Bohdalové neuslyšíme vůbec. Možná až za několik let s trapně nízkou finanční satisfakcí, která bude představovat mizivé procento ze zisku, oněch asi 70 tisíc prodaných výtisků navíc.
Co by se mělo změnit? Především by měla vypadnout pomluva z trestního zákona. Zákony o ochraně osobnosti dostatečně pamatují na dotčenou občanskou čest, lidskou důstojnost a soukromí. Zde by měla ležet právní obrana proti paparazziům a všem mediálním lžím. Teoreticky tedy vyřešeno, prakticky ani náhodou.
Problém číslo jedna spočívá v tom, že soudy rozhodují pomalu. Omluva v novinách rok po kauze je bezcenná, soudní satisfakce zase přichází po několika letech klepů a vršících se pomluv.
Problém číslo dvě zní: neexistují precedenty. Na západ od nás si v mnohých zemích novinář vybaví jeden dva zásadní rozsudky, které určily limity novinářské svobody.
Problém číslo tři: nízké odškodné. Při současných směšných sumách odškodného nemá šéfredaktor bulvárního média o čem přemýšlet. Za desítky tisíc výtisků navíc se platí směšné desetitisícové částky. Jen výjimečně se uděluje sto tisíc. Výsledek je tedy nemastný neslaný. Médium se musí omluvit, ale padesát tisíc pokuty je pro smích. Čeští soudci zjevně nechápou, že desetitisícovými částkami jen média pobízejí k dalším fotkám paparazziů v bulváru a dalším ostrým textům bez dostatečných důkazů v seriózních médiích.
Každá legrace něco stojí Řešením mediálních manipulací, včetně nyní nejchytlavějšího tématu paparazziů, tedy není policista, který bude s metrem v ruce přeměřovat, zda fotograf s platnou licencí stojí v předepsané vzdálenosti od Spearsové, Willise, Bohdalové či Topolánka. Řešením jsou soudci používající rozhodně a tvrdě paragrafy na ochranu osobnosti. Pak si vydavatelé u citlivého materiálu dvakrát rozmyslí, zda jde o informaci ve veřejném zájmu, nebo o neodůvodněný zásah do soukromí a lidské důstojnosti, za což se pak omlouvá v milionech.
O autorovi| DAVID KLIMEŠ novinář
