Připouštím, že jsem měl z jeho nástupu jisté obavy, říká o Benediktovi XVI. známý kazatel Tomáš Halík.
* LN Za čtrnáct dní má přijet papež, což za dob Jana Pavla II. bývala velká událost. Ale je na jeho nástupce zdejší společnost v nynější situaci vůbec zvědavá?
Rozlišujme přinejmenším tři skupiny. Velkou část společnosti na tom bude zajímat nanejvýš to, kolik to stálo a jaká budou dopravní omezení. Když si zacpu nos a ponořím se do anonymních internetových debat, setkávám se tam s tak nenávistným antikatolictvím, že až nápadně připomíná lidový předválečný antisemitismus. Jen místo hrabivých židovských bankéřů hrabiví preláti, místo viny za ukřižování Ježíše Krista vina za upalování čarodějnic. Vlastně se jejich postojům nedivím: kdyby církev a náboženství bylo opravdu takové, jak si ho představují, já sám bych se s ním okamžitě rozešel. Pak je tu tradiční katolicismus. Určitá část prožívá návštěvu velmi zbožně, poctivě se na ni připravuje...
* LN Ale ne všichni?
Někteří to berou i jako folklor či jistou manifestaci: je nás hodně. Vždycky přemýšlím, kolik z těch, kteří si koupili hrnek s obrázkem papeže, podrželi v hlavě to, o čem mluvil.
* LN A ta třetí skupina jsou, předpokládám, pochybující hledači?
Ano, to je skupina, kterou znám nejlépe a na kterou se obracím: studenti, vědci, umělci, akademici, lékaři a také jistá část managementu a podnikatelů. Tam je dost lidí zajímajících se o duchovní hodnoty, dokonce si často uvědomují i společenskou a kulturní důležitost církve a jsou vděčni za každého, kdo s nimi z církevního světa dokáže komunikovat. Z těchto lidí nelze dělat „ovečky“, jsou to partneři, kteří si sami zvolí míru své blízkosti k církvi. V době, kdy své sociokulturní zázemí ztrácí lidový katolicismus, největší šance oslovit společnost je právě v oblasti kultury, mezi přemýšlející lidmi (což nemusejí být nutně vysokoškoláci). Nepřemýšlející oproti tomu mají své vlastní náboženství – horoskopy, věštby a všechno to pseudoduchovno. Jsem rád, že na programu papežské návštěvy je setkání s univerzitním světem, k němuž má ostatně Benedikt XVI. nejblíže. Vzpomínám na veřejnou debatu, kterou před svým zvolením vedl s levicovým filozofem Jürgenem Habermasem na půdě mnichovské křesťanské akademie. Skončila shodou, že sekulární liberalismus a současné křesťanství se potřebují navzájem, aby vyvažovaly své jednostrannosti. Svět rozumu a svět tajemství
* LN Proč jste si jist zrovna českými manažery?
Byl jsem na řadě setkání s vrcholovými manažery a vím, že mnohé z nich tíha odpovědnosti mění. Už nasytili potřebu materiálního bohatství a zjistili, že se jim rozpadá rodina a zdraví, ptají se po kvalitě života. A protože jsou zcestovalí, vidí, že jinde pohrdání k církvi není takové jako v tuzemsku. Kláštery na Západě otvírají své prostory k tomu, aby tam mohli strávit určitý čas i manažeři, a to začíná také u nás.
* LN Není to pro ně taková módní alternativa k fitness? Knihy jezuity Františka Lízny u nás zpopularizovaly starodávnou Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela, jenže když o tom slyšíte vyprávět přední pražskou právničku, zní to od ní spíš jako sportovní výkon.
Tahle pouť je zajímavý fenomén. Minulou neděli jsem si v této kavárně povídal dlouho do noci se studenty a byl jsem překvapen, kolik z nich do Compostely šlo. A často říkají, že bez ohledu na počáteční motivaci je cesta poznamenala: je přece jen prošlapaná, i v duchovním smyslu. Zajímavé věci vždycky obklopuje také snobismus a módnost, ale mnoho věcí včetně umění by bez snobů nepřežilo. Mnohé z nás přivedly k církvi původně i „světské“ motivy, například odpor k vnucovanému komunistickému ateismu. Ale kdo není plochý, nemusí zůstat na povrchu. Pánbůh je dost pokorný na to, aby vešel k člověku i problematickými dvířky, když mu člověk nedokáže nic jiného momentálně nabídnout.
* LN Benedikt XVI. je papež racionality, akademik. Nestává se mu pak ale, že se někdy se světem míjí kvůli jakési chybějící empatii?
Je to badatel a učitel, to je rozdíl oproti Janu Pavlu II., který byl také sportovec, herec a básník. Ale na jeho audiencích je dnes překvapivě mnohem větší počet posluchačů než za Jana Pavla II. Z osobních setkání ho znám jako jemného, skromného člověka. Když jsem mu kdysi předával pozvání k přednášce do Prahy (skutečně pak v roce 1993 v České křesťanské akademii vystoupil při své zatím jediné návštěvě), říkal až omluvně, že v Praze dosud nikdy nebyl, i když to má tak blízko. Est ist keine Sünde, aber Schande doch, opáčil jsem – Hřích to není, ale ostuda ano. To ho pobavilo a ukázalo se pak několikrát, že „pancéřový kardinál“ má překvapivý smysl pro humor.
* LN Přesto je z vašich textů patrná distance – papež vašeho srdce jako Jan Pavel II. to zjevně není.
Připouštím, že jsem měl z jeho nástupu jisté obavy. Joseph Ratzinger byl jako kardinál hlavou Kongregace pro víru a k této instituci přirozeně patří jistý konzervativismus. Církev je jako auto: teologové mají přidávat plyn, papež drží volant a Kongregace pro víru má šlapat na brzdu – a to za Josepha Ratzingera skutečně dělala. Bál jsem se, že bude pro něj těžké se v osmdesáti letech vžít do jiné role. Protože všichni čekali, že bude konzervativní, byli příjemně překvapeni. Brzy po zvolení se například přátelsky sešel s kontroverzním teologem Hansem Küngem, což mnozí ocenili s tím, že Jan Pavel II. by to nikdy neudělal. Zlé jazyky dodávaly, že by to neudělal, protože měl za zády konzervativního kardinála Ratzingera... Benedikt představuje inteligentní konzervativismus, který je schopen kompetentně oponovat sekularismu a zároveň ví, že se už nelze vrátit před osvícenství, do předmoderního světa. S tradicionalisty ho sbližuje především osobní liturgický vkus. Ale myslím, že známý případ s tradicionalistickým biskupem Williamsonem, popíračem holocaustu, ukázal Benediktovi XVI. nebezpečí přílišné otevřenosti tímto směrem.
* LN Po jeho projevu v Řezně o rozumu a víře se z vaší kritiky zdálo, že na váš vkus je v něm racionalismu až příliš. Když Benedikt XVI. prohlásil, že vesmír hovoří jazykem matematiky, a naznačoval přítomnost určitého „inteligentního designu“, reagoval jste tím, že svět je spíš nepochopitelný. Znělo to jako slovanská mystická reakce na německou striktní logiku.
To snad ne, nestrašte... Benedikt XVI. má nepochybně pravdu v tom, že víra bez přemýšlení je nebezpečná a že novověký vědecký racionalismus do značné míry stojí na předpokladu křesťanské metafyziky, že základem světa je Bůh jako Logos, smysluplný, rozumný řád. Ale myslitelé od Nietzscheho přes Kierkegaarda a Heideggera po Patočku upozorňují, že svět není jen rozumný „svět dne“, nýbrž i „svět noci“, tajemství a nepochopitelna. Bůh není jen Velký Rozum, spíš je Velké Tajemství, Volby jsou pro lidovce vabankLN
* LN V nedávném článku jste citoval britskou socioložku Grace Davieovou, která upozorňuje na rychlou proměnu zbožnosti: zatímco ještě v minulé generaci chodili lidé do kostela, protože se to slušelo a mělo, dnes tam jdou ti, kdo tam chtějí jít. Psal jste o tom, že v poslední době rapidně klesá návštěvnost bohoslužeb i na jižní Moravě. O kolik?
Nemám k tomu po ruce přesná data, ale slyšel jsem už o překvapení řady tamních farností, které čekaly trvale vysokou návštěvnost. Většina biskupů a kněží vzešla z prostředí tradičního venkovského katolicismu z dob, kde bylo chození na mši společenskou normou. Nevím, zda si oni – ale třeba také sociologové měřící religiozitu návštěvností bohoslužeb – uvědomují, že lidé často nepřestali chodit do kostela proto, že by přestali věřit, nýbrž proto, že už prostě jen nejsou schopni slyšet podesáté hloupé kázání.
* LN Přemýšlí biskupská konference nad tím, že mnozí věřící jsou dnes třeba v medicíně vzdělanější než kněz, který k nim v kázání mluví o zdravotnictví?
To se musíte zeptat jich. Dobře kázat je těžký úkol. A vidím v tom mimochodem problematický bod v představě, že české farnosti naplní polští kněží. Aby bylo jasno: někteří polští kněží jsou velmi dobří, přinášejí nové nápady, svěžest a zejména přirozenou hrdost na to, že jsou faráři. Zatímco řada českých kněží cítí, že se na ně společnost dívá jako na rarity, jakési šamany nebo kombinaci feldkuráta Katze s Koniášem, a proto jsou zvyklí držet se stranou, neprovokovat a nedráždit, polští kněží tento problém nemají: jsou přirozenými partnery starostů. Někteří ale nepochopili odlišný kontext církevního působení, odlišnou mentalitu a pochopitelně není lehké dokonale zvládnout jazyk. A marná věc, kázání musí mít nejen kvalitní obsah, ale i jistou literární a rétorickou úroveň – právě v době všeobecného úpadku jazyka. Vidím rizika ve strategii „kus za kus“, hlavně ať je farnost obsazená. I u kněží záleží víc na kvalitě – na jejich schopnosti oslovit a strhnout – než na kvantitě.
* LN Proměna tradiční zbožnosti má i politický důsledek – totiž drolení tradiční jihomoravské základny KDU-ČSL. Znamená to konec této strany v parlamentu, řekněme během dekády?
Pro ni jsou tyto volby vabank. Kdyby teď neuspěli, návrat do sněmovny by mohl být příliš těžký. Teď patrně ještě hranici pěti procent překročí díky lidem chodícím do kostela. Dlouhodobě ale podle mě může KDU-ČSL přežít jen tehdy, když se dokáže zbavit stigmatu provinční klerikální strany a osloví vzdělanější městské voliče. Existuje skupina středopravých voličů, které se někdy říká „čtenáři Respektu“: mají velmi negativní postoj ke Klausovi, kritický k ODS, dřív volili ODA, pak Unii svobody... Nikdy jich nebude moc, ale mají intelektuální a morální vliv a mohou být jazýčkem na vahách. Jeden čas byli ochotni volit lidovce jako menší zlo nebo se přikláněli k Straně zelených...
* LN Jenže o tyto lidi dnes soupeří příliš mnoho stran.
Ano, jistě i ODS, zlidštěná po odchodu Klause a Tlustého, zřetelně je oslovuje TOP 09, snaží se o ně zelení i lidovci... Pro lidovce je nadějné, že mnozí, kteří KDU-ČSL nedělali čest, přešli do TOP 09. A především že strana se před volbami spojuje s Evropskými demokraty Jany Hybáškové, kde jsou lidé jako bývalý rektor Ivan Wilhelm nebo generál Šedivý. V dlouhodobé perspektivě může lidovce zachránit, jen pokud vedle tradičního konzervativního venkova budou mít co nabídnout i liberálnějšímu městu. Film roku? Dokument o Horákové
* LN Po Gibsonově filmu Umučení Krista jste před pěti lety psal, že je to převyprávění evangelií pro násilnou dobu po 11. září. Znáte dnes významnou knihu, film nebo představení roku, které nějak vystihují současnou dobu?
Pro mne je zdejším filmem roku dokumentární seriál o procesu s Miladou Horákovou. Bylo pozoruhodné, co ukázala zlobná reakce komunistů: stalinismus je přes všechna sladká slova součástí jejich identity. Stejně tak pro mě byla významným filmem Wajdova Katyň, tu by měl povinně vidět každý. Ale nějaká jasnější kritická reflexe dnešní doby mě nenapadá. Jsou tu spíš komedie – včetně dobrých, Hřebejkových či Svěrákových –, ovšem komedie má prostě jako žánr své limity.
* LN Ptal jsem se na dnešní dobu a vás spontánně napadly filmy vracející se k událostem starým šedesát nebo sedmdesát lety.
Možná že je nezbytný jistý časový odstup. Často tak po čtyřiceti letech události vypadávají z „generační paměti“ a pak jsou odkázány na interpretaci – buď upadnou v zapomenutí, nebo se stanou součástí „kulturní paměti“. Letos to bylo patrné na výročí Jana Palacha, kdy média odvedla velký kus práce.
* LN Budete na výročí 17. listopadu oslavovat? Když se podíváte, kam se dostala první republika přesně po dvaceti letech, 28. října 1938, není to nakonec důvod k optimismu?
Nemohu se ubránit pocitu, že dvacet let první republiky bylo přinejmenším v umění plodnějších. Jistěže se hodnoty ukazují až s odstupem, ale zdá se mi, že po roce 1989 jsme těch promarněných příležitostí měli víc, než bylo nutné. Ten den však budu upřímně slavit. Vědomí, že přese všechno žijeme ve svobodné zemi, mě naplňuje radostí, kterou si nenechám ničím zkazit.
***
Profil
Tomáš Halík
teolog, psycholog a sociolog náboženství
Vystudoval sociologii a filozofii na
Filozofické fakultě Univerzity Karlovy,
byl žákem Jana Patočky.
Živil se jako psycholog a terapeut
v léčebně, V roce 1978 byl tajně vysvěcen
biskupem v Erfurtu na kněze, Patřil
ke spolupracovníkům kardinála Tomáška.
Od roku 1990 je rektorem univerzitního
kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze
a prezidentem České křesťanské akademie.
Loni mu papež Benedikt XVI. udělil titul
kaplana Jeho Svatosti neboli monsignora.
