Pravicoví komentátoři ztratili soudnost. Démonizují předsedu socdemokratů, rozvíjejí katastrofické vize, co by bylo, kdyby… prostě běsní, úroveň kdysi seriózních deníků (LN, HN, MFD) je děsivá, bulvární. Pravice obnovila třídní boj, ačkoli by měla hledat průsečík programů, konsenzus. Kyvadlo politické vládní obměny je přece v zaběhnutějších demokraciích normální, takto píše Jiří Pehe na Aktuálně.cz. Sám se bohužel také z kdysi nevraživého kritika Václava Klause stal pamfletistou a na prezidenta hází jen přídomky – trapný, paranoidní a případ pro psychiatry. Ale budiž, nesnadná je introspekce a do vlastní kuchyně si málokdo vidí.
Přítel Jiří má velkou pravdu, je to děs běs, možná to působí skvrny na Slunci nebo předvolební malárie a malér, nevím. Jisté je jedno, Paroubek je většině lidí (nejen pravici) strašidelně protivný, jeho šibalství je takové úporné a neradostné, agresivně útočné a zároveň nechutně sebelítostivé. Dojmy a média k sobě patří, dojmy mají být vidět, a proto máme povinnost politiky karikovat. A čím ubožejší osobnost politika, tím lépe to jde.
Ještě to „zaběhnuté kyvadlo politické obměny“. Bohužel, bohužel! Téměř všechny téměř bankrotem hrozící deficity evropských států způsobily sociální vlády. Pamatuji britskou devalvaci a záchrannou potupnou misi Mezinárodního měnového fondu a povzdech profesora ekonomie: Jak by byl svět krásný, kdyby tahle strana opustila dvoranu historie. A to jsem ještě netušil, že nás čeká cukr na příděl, výpadky elektřiny a devizové razítko v pase na 5 liber… Ještě že železná Margareta snížila daně ze 78 procent na 32.
Jiří si stěžuje na pravicovou mantru: čím menší daně (a štíhlejší stát), tím vyšší výkon ekonomiky. To platí, ale jen do optimální hranice, kterou má každý stát jinde. Horší je to s levicovou mantrou sociálního modelu Švédska. Vydržel půl století. Oni ale mají suroviny, čestnou, vzdělanou, protestantsky pilnou populaci a neřestně zbohatli na dvou válkách. A přesto do roku 1994 vše prošustrovali (-15% HDP i nezaměstnanost). My máme jen ty švédské daně.
Paroubka a jeho stranu opravdu netřeba démonizovat. Bilionový dluh za ně vyřeší mise MMF. A nebožtík profesor by se radoval. Kyvadlo socialistické obměny už opustilo dvoranu historie v Polsku a Německu a brzo zmizí i z Anglie. Jen u nás ještě přežívá demokracie pitomců.
O autorovi| Alexander Tomský, publicista
